Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ XI

Pěkné :-)

Už jsem si myslela, že začínám pomalu blbnout, ale teď už vím, že paměť mám dobrou, ale že za to můžou dveře... :-)

S mnoha příklady zapomínání souhlasím - i já jdu "někam", pro "něco", zapomínám také jména - ale často se mi po chvíli najednou něco z toho vybaví... Ty připomínané texty písniček z 60. let si kupodivu také docela pamatuji. Na důležitá data /lékař, kurzy, schůzky atd./mám kalendář. Ten ale musí být stále na stejném, dobře viditelném místě.

Taky jsem ráda, že v tom nejsem sama. Jsem deníčkovej typ. Bez diáře ani ránu. Zajímalo by mě, jak se to podepsalo na mé špatné paměti. P.S. A mobilu nevěřím, papír je papír.

Přátelé, vše na světě je relativní, i paměť. Jsou okolnosti důležité i ty důležité méně. Z těch důležitých znamenám nezapomenout jít na záchod, a jak píši v článku, hlavně se nezapomenout probudit. Svět je krásný i s blbou pamětí.

Bože, to se mi ulevilo! Já si myslela, že jsem na tom s tou špatnou pamětí sama. A ono je nás hodně! Věrko, Jendo, děkuji za ten klid v duši.

Díky, dívky. :-)

U mě je to velmi odlišné, někdy se mi vybaví jména lidí, které jsem znala v dětství a od té doby na ně nijak nemyslela, jindy, a to hlavně v poslední době, mi vypadají jména kolegů z archivu. Marná sláva, mozkové kapacity ubývá. :-D Díky za duo článek, jako vždy.

Od nepaměti k paměti, či od paméti k nepaměti ? Občas říkám, že màm přeplněný disk a potřeboval by vyčistit. Pobavili jste mě, díky.

Já vám také moc děkuji za zájem.