Jako by nebyly. Ze železničních stanic mizí stavědla a traťová hradla z tratí. Technika jde dopředu a technický pokrok nelze zastavit. A tak jako sledujeme nostalgické jízdy parních lokomotiv, měli bychom mít možnost v budoucnosti navštívit i skanzen starých zmizelých dopravních stanovišť.
Traťové hradlo Bezovka bylo pro výpravčí železniční stanice Dobrotín požehnáním. Každý výpravčí sem rád chodil na záskok. Stanoviště bylo vybaveno mechanickými oddílovými návěstidly a klasickými závorami. Jedny měl hradlař přímo ,,u huby“, ty druhé, dálkové se nalézaly u místního JZD. Zatímco místní závory se zvedaly přímo, po několikerém otočení klikou, obsluha dálkových byly pěkná fuška. Muselo se totiž točit pětačtyřicetkrát! Z tohoto prostého důvodu bývaly závory trvale uzavřeny. Jakmile traktorista potřeboval, podupal po traťovodech..Hradlař byl upozorněn mlácením kliky. To pak stačilo vyběhnout a ukázat traktoristovi, že se o něm ví a že bude obsloužen podle vlakové situace. Tak se dálo po celé generace. Až jednou.
Na noční službu nastoupil výpravčí Emánek Horáček. Je zimní večer. Už je dávno tma. Emánek už povečeřel a vykouřil několik cigaret. Přečetl už všechny noviny a vyluštil křížovku. Najednou si začal z nudy předčítat odevzdávku dopravní služby. Vytřeští oči. V předávkové knize je jasně napsáno ZÁVORY V KILOMETRU 20.121 JSOU OTEVŘENY!
Od večera projelo kolem dálkových závor patnáct vlaků a on na kliku vůbec nešáhnul!
Emánek zvoní do stanice Dobrotín jako zběsilý. Křičí: "Hlásím patnáct dopravních nehod. Hlásím patnáct projetí otevřených závor!“
Službu konající výpravčí Zdeněk Mach nevěří svým uším.
"Co blbneš Emánku!To je zápis do Guinesovy knihy rekordů. Vydýchej se a neblbni!“
Výpravčí Mach pochopil, že je zle. Nervák Emánek je schopen utéct do polí, nebo obtelefonovat celé ředitelství a všechny dopravní kontrolory.
"Zamkni boudu a běž se k těm závorám podívat!“
A tak se také stalo. Zimní nocí běží štvanec. Stovky vykouřených cigaret brání zdravému dechu. Běží jen tak nalehko. Ztrácí pojem o čase. Mysl zabírá příběh největšího průšvihu v historii Českých drah. Jako smutný hrdina bude příčinou patnácti dopravních nehod za tři hodiny! Dobíhá k závorám. Oběma rukama hladí ráhna uzavřených závor v poloze vodorovné. Je mu, jako vylovenému trosečníku při zkáze Titanicu.
Mohl si celé extempore ušetřit, kdyby vzal rozum do hrstí. Žádný vlak na přejezdu nepískal. Strojvedoucí by tak učinil hned při prvním projetí otevřených závor. Na omluvu Emánka lze jen dodat. Všechno totiž zavinil nový dopravní kontrol. Nové koště navštívilo Bezovku. Nimralo se v blbostech. Všimlo si, že v odevzdávce služby je napsáno – Závory v kilometru 20,121 jsou uzavřeny. Ale v předpisech je jasně řečeno, že závory v klidu mají být v základní poloze! A základní poloha je – otevřeno! Jediným škrtem pera uvedl problém na tu správnou míru. A tak se psala fráze, neodpovídající skutečnosti. Každý jiný zaměstnanec nad tím mávnul rukou. Emánkovi to neřekli!
Traťové hradlo obsluhovali kmenoví zaměstnanci. Dva stojí za povšimnutí.
Vlastiček Kolda je místní rodák a puntičkář. Starý mládenec žije tiše a po svém. Výpravčí Bernát večer Vlastička střídá.
"Pane výpravčí, potřeboval bych s vámi vyměnit šichtu.“
Bernát vytahuje svůj debilníček. ,,Jó to by šlo. A co budeš Vlastíčku podnikat?“
"Ale zítra hraji hokej.“
"Proboha, jak ty můžeš hrát hokej ? Při prvním nárazu na mantinel tě budou sbírat do kapesníku!“
"Hrajeme stolní hokej, Stigu. Jsem druhý v kraji a pozítří nastupuji proti Hanouskovi.“
Tento človíček žije stolním hokejem. Jako starý mládenec toho moc nepotřebuje. Jenom pozítří porazit Hanouska.
Další figurkou traťového stanoviště je Poldík Bukač. Neukájí se stolním hokejem, ale pěstuje včely. Má neustále uslzené oči. Šetří zrak a dokáže hodiny čumět do stěny. Výpravčí Mach dával k lepšímu podobné strnutí u ministra Nejedlého a prohlásil je funkcionářskou jógou.. Poldíkovi stačí na celou šichtu jediné číslo časopisu Včelař. Poldík přichází často do služby opuchlý a sobě nepodobný. Jednou nedůvěřivý výpravčí Bernát odmítal předat službu, dokud se neznámý opuchlý pán neprokáže platným občanským průkazem.
Jednoho sychravého podzimního dne došlo i na výpravčího Bernáta.
Je opravdu sychravo. Nevlídný podzimní čas. Venku není živá duše. Na peroně se choulí do zimníku malý pán. Má vyhrnutý límec a ruce hluboko v kapsách. Pán netuší, že osobní vlak na Brno je čtyřicet minut opožděn. I zželelo se výpravčímu, hradlaři nebohého cestujícího. Zavolal na něj a oznámil mu zpoždění vlaku. Za chvíli sedí oba v teple traťového stanoviště. V kamnech to vesele praská. Pohoda jako ve staré chaloupce. Malý pán je prý také železničář.
Oba muži probírají události na dráze a popíjejí kávu. Výpravčí Bernát, v té době hradlař, provedl patřičné úkony pro průjezd nákladního vlaku. Byla to rutina – prostě jako vždycky. Jenom při zaujaté a plodné diskusi, zapomněl oknem projíždějící nákladní vlak sledovat. Vzal profesionálně na vědomí akorát koncovky. Na parapetu okna stál dosud nezapnutý tranzistorák a vedle dopravní dokumentace ležela rozevřená detektivka.
Najednou se ozve zvonek traťového telefonu. Je čas se rozloučit. Pán se zvedá a podává službu konajícímu zaměstnanci ruku. Posezení prý bylo zajímavé, zábavné a velmi poučné. Příjemný pán mává ještě z okna odjíždějícího vlaku.
HRRRRRRRRR!
Dotěrný zvonek selektoru, zvaného hrkač, protne příjemné ticho.
"Lojzo, ještě je tam, nebo už odjel?“
To náčelník stanice Dobrotín pátrá po dopravním kontrolorovi Kalužovi.
"Volali z Horního nádraží, že tam byl na kontrole!“
"Proboha, to byl ten pán!“ zvolá Bernát. Najednou vidí tranzistorák na okně, papuče,detektivku a projíždějící nesledovaný nákladní vlak. To nemůže dobře dopadnout.
Dopadlo to podle očekávání. Náčelník stanice stroze oznámil, že dopravní kontrolor shledal závažné nedostatky při výkonu služby. Bylo to jako v té pohádce Kůzlátka, kůzlátka, otevřete vrátka.
A tak se stalo, že důvěřivý blbec a milosrdný samaritán sloužil pro ztrátu prémií celou šichtu zdarma!
