Moje nezapomenutelné prázdniny, hlavně některé dny

To tedy musela být hrůza! Nikdy jsem si na točivé atrakce moc nepotrpěla a teď se mi dělá špatně už od pohledu. Vnučka to zdědila po mně, tak se naštěstí nemám kvůli komu přemáhat.

Za mlada jsem šla na docela všelijaké reje na pouti, dnes už jsou některá monstra docela děsivá. Poutě dříve bývávaly pěkné, rodinné sešlosti, dnes už je to slabší, ale pro kapsy rodičů docela zátěž.

Byl jsem svědkem kdysi jako dítě, jak se v běhu rozlámal velký řetízák. Bylo to, myslím, v Turnově. nebyla to hezká podívaná.

Moje milé známé i méně známé - moc děkuji za Vaše dobrá slova...

Já jsem, Maruško, jako dítě šla ráda na tzv. mořské vlny nebo tobogán, už jako studentka VŠ jsem šla s kolegyní na horskou dráhu a při sjezdu dolů jsem si v "loďce" hrozně narazila koleno. Pamatuji si ale, že ještě v Lomnici jsem šla dvakrát za sebou na řetízkový kolotoč, ale tak se mi rozhoupal žaludek, že jsem pak nemohla vůbec jíst oběd a musela jsem s pravdou ven.

To je teda dobrodružný zážitek! Mně se jednou na pouti stalo, že jsem byla s vnučkou v labuti , a ta místo aby se vznesla do výšky, tak jezdila jen kousek nad zemí. Připadala jsem si úplně neschopná, byť to nebyla moje vina. Bodrý majitel nám jako bonus dal zdarma další jízdu, ale ta neposlušná labuť se ani tentokrát nevznesla. Takže trapas na druhou. Jistota jsou autíčka.

Takhle kdysi litoval můj tatínek, když vzal neuváženě našeho tehdy čtyřletého syna na Matějské pouti na centrifugu...přežili oba, ale tatínek jen horko těžko :-)

Dnes už bych na to taky nevlezla. Nedělá mi dobře ani pohled na takové atrakce v provozu. Ale bývaly doby, kdy jsem nevěděla na co dřív nasednout. Jo, časy se mění..... :-)

Tak na tohle by mě nikdo nedostal, Maruško, jsi statečná.