Glosa o emocích

Také jsem tento článek zaregistrovala až dnes a líbí se mi, proto dík.

Prima článek , děkuji , ráda jsem si přečetla .

Článek se mi líbí. Je v něm mnoho pravdy. Pozoruji kolem sebe , že já i kamarádky přibližně v mém věku už ty emoce opravdu tak neprožíváme, máme totiž sami sebe navzájem, vidíme se jednou týdně, vše probereme, jsme navzájem empatické a je to tak bezva. Vyšlápneme nějaký ten kilometr, posedíme v cukrárně a je nám prima. Všechny trable života se tak nějak jeví přijatelnější.

7.8.2021 20:47 Pane Zelenko, líbí se mi Vaše glosa i doporučení větší empatie v souvislosti s mým diskuzním příspěvkem, ale moje emoce jsou moje emoce a Vaše glosa je jen jednou z mnoha výkladů emocí, které ně, naštěstí, míjí. Je to Váš subjektivní názor. Díky za něj.

Děkuji všem diskutujícím. Víc ohlasů asi, bohužel, nebude.

I u mě jsou emoce klidnější, snad ... Snažit se je ovládnout, moc jim nepodléhat, znamená malé vítězství nad sebou samým. Někdy to jde těžce, někdy to jinak nejde a někdy je člověk prožívá moc rád.

Tato glosa obecně charakterizuje naše emoce. Není to tedy hlavně o mně. Chce to víc empatie, paní Kollinová. Souhlasím s paní Kosťunovou, v tomto věku je míra emocí jiná, než za mlada, či v produktivním věku. Ale pořád ty emoce ve mně jsou, latentní, aby se projevily právě v tom vhodném okamžiku.

Ráda jsem si přečetla tuto glosu, protože v poslední době jsem si četla jen odborné pojednání o jednotlivých emocích v publikaci MUDr. Radkina Honzáka.

Líbí se mi téma glosy nabízející zamyšlení nad vlastními emocemi. Ve chvíli, kdy do soukromé úvahy vstoupí nabídka výkladu emocí někoho jiného, je kouzlo vlastní identity přerušeno.

Naprosto přesně popsané ! :-)) Jsem na tom podobně jako vy, naposledy jsem honila jednu z vnuček kolem chaty zatímco jsem přemáhala svou emoci ji roztrhnout (teda vnučku). Chytla jsem ji až schovanou od stolem, a to mi už došly síly i emoce :-)) :-)) Pak jsem se zas musela smát a představila jsem si, jak by to bylo krásné video, kdyby to někdo natočil.