Z deníku hlídací babičky - odpoledne na koupání
autorka - malujeme kamínky

Z deníku hlídací babičky - odpoledne na koupání

25. 7. 2021

Mezi šestou a osmou ráno děti nenápadně zaměstnávám kreslením. Nejdřív malují Ferdu mravence, dávají si záležet zejména na elegantním červeném puntíkovaném šátku, který ho odlišuje od ostatních mravenců. Mravence otrokáře ale malovat nechtějí. Pokračují kreslením postaviček ze čtyřlístku - Kubík se pokouši o Myšpulína a Bobíka, Adélka kreslí samozřejmě svou oblíbenou Fifinku a Pinďu. Když je pomalován kdejaký papír, přecházíme na malování kamínků. Adélka sveřepě vyrábí červené berušky (červená tuba akrylové barvy je z poloviny vypotřebována). Nejhezčí beruška bude pro maminku. Sice nic neříká, ale možná se jí po mamince trochu stýská. Kubík maluje kamínky převážně modrou barvou. Je na nich "moříčko"  a lodě s bílými plachtami. Až zase půjdeme ven, nabereme kamínky do kapes a budeme je roznášet po okolí. Jen tak, lidem pro radost.


Venku přestalo pršet, ale hrozivá olovnatá mračna stále visí nad městem. Rozhoduji se, že společně vyrazíme do obchoďáku. Obě vnoučata mají o prázdninách svátek, dostanou ode mě dárky předem. Nemusím nic vymýšlet, oba mi jednoznačně potvrzují, že chtějí lego. Souhlasím, když mi svatosvatě slibují, že si ho složí sami. Návštěva obchodního domu je pro ně zajímavá. I za situace, že musí mít navlečené roušky. Naštěstí jim maminka přibalila dětské nanoroušky, které jim dobře sedí a jsou na ně zvyklé. Prodejna hraček je až v nejvyšším patře, ale děti odmítají jet výtahem. Těší se, že si se mnou užijí jezdící schody. Já se pro změnu na jezdící schody s dětmi netěším. Mívám dost starostí sama se sebou. V prodejně hraček se vnoučata intuitivně vrhají k regálu s legem. Vyznají se v něm lépe než já. Já jen trvám na tom, aby si vybrali stavebnici odpovídající jejich věku a mé peněžence. Odcházíme se dvěma velkými krabicemi a čtyřmi malými plastovými lodičkami do vody. Následuje několikahodinová pohoda. Jakub pečlivě staví z lega hasičské auto, Adélka se kaboní nad návodem a pomalinku jí v ručičkách vzniká trolí loďka s plachtami a stánek se zmrzlinou. Já mám chvíli času na to, abych si stáhla fotky a skočila se podívat na íčko.


Během odpoledne se počasí pronikavě mění. Mraky jsou tytam, venku je slunečno a vedro. Chce to rychle vyrazit vyrazit k vodě, než si to počasí zase rozmyslí.  Od návštěvy místního moderního koupaliště Flošna s nejrůznějšími vymoženostmi nás odrazuje nutnost obstarat si antigenní test pro Jakuba. Podle informace na webových stránkách je test nutný i pro děti od šesti let. Přece nebudeme Kubu učit lhát, že mu ještě není šest! Rozhodujeme se, že radši  zajedeme na písník nedaleko Hradce. V okolí je písníků hned několik a voda je v nich krásně čistá. Jen tam není moc míst vhodných pro děti, dno od kraje rychle klesá do hloubky. V autě se s mužem domlouváme, kterou z pláží vybereme. Nakonec se rozhodneme pro nudistickou, kterou nejvíc známe. Vnoučata na všude přítomné naháče naštéstí  nijak nereagují. Obě dostávají na ruce vychytaná nafukovací křidélka, která jsou napojená na pásek vedoucí přes hrudník. Když jsem tuto pomůcku pro neplavce viděla poprvé, měla jsem pocit, že je to zbytečně masivní a složité. Ale nakonec musela jsem uznat, že to svůj význam má. Děti to drží pěkně na hladině a mohou s tím zdatně trénovat plavání. To se jim docela daří. Ale jejich hlavní zábavou se stává hon na babičku. Ta naštěstí plave bez křidélek.  Když si jsem jistá, že si vnoučata poradí ve vodě i beze mě, vylézám na břeh a nespouštím z nich oči.  Naštěstí se od břehu příliš nevzdalují a nedělají blbiny.

Při cestě z písníku domů děti usnou únavou v autě. Je mi skoro líto je budit, ale nedá se nic dělat. Ani jídlo k večeři je moc nezajímá, jedí jen, aby se neřeklo. Usínají jako špalek po jedné kapitole z Ferdy mravence. Nestihly se ani umýt a obléknout na spaní. Tentokrát je už nechávám spát. Uprostřed noci se objeví vedle mé postele plačící Adélka. Její problém můžeme hned vyřešit. Pláče, protože na sobě nemá svou košilku na spaní a už je noc.  

Můj příběh vnoučata
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Ta krásná vnoučata jsou zlatíčka, nenudí se díky vynalézavé babičce.
Eva Mužíková
Tvá vyprávění vždy čtu jedním dechem.
Marie Ženatová
Je to moc milé povídání, díky za ně - moc mi to připomíná dobu s mými menšími vnoučátky* Já sama jsem ze svého deníčku o nejstarší vnučce vytěžila na milou publikaci, kterou jsem vydala vlastním nákldem v roce 1996 - Život je dar...
Alena Švancarová
Hezké počtení a hezká vnoučátka.
Dana Puchalská
Vlaďko,z Tvých článků vyzařuje pohoda a to se bude líbit hodně čtenářům.
Daniela Řeřichová
Něco mi to připomíná... cca před deseti lety... Užívejte se navzájem, jsou to nezapomenutelné dojmy pro obě strany. ☺
Zuzana Pivcová
Hezké, úsměvné jako všechny díly!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.