Psychologická "první pomoc" pro lidi zasažené přírodní katastrofou. Radí odborníci z Modré linky
Ilustrační foto: Pixabay

Psychologická "první pomoc" pro lidi zasažené přírodní katastrofou. Radí odborníci z Modré linky

25. 6. 2021

Jak pomoci lidem ze zasažených oblastí, jak s nimi komunikovat, co jim poradit? Psychologickou pomoc nabízí odborníci z Modré linky prostřednictvím telefonu.  Tady jsou zásady "první pomoci" pro postižené či jejich blízké a známé.

Obecně: 

  • Zasaženi se můžeme cítit všichni, je to přirozené. Je dobré mluvit o svých pocitech, strachu, smutku, bezmoci – s blízkými, v komunitě, na lince důvěry…
  • Zachovejme klid a potlačme nutkání horečně něco udělat (je to přirozené, ale nepomáhá to).
  • Zvědavost je rovněž přirozená, ale nepomáhá podlehnout jí a chtít být „u toho“. Nejezděte samostatně do zasažených oblastí. Je to nebezpečné a situaci nepomůžete.
  • Má smysl přidat se k organizované skupině – s nabídkou praktické přímé pomoci, sbírkou potřebné pomoci apod.
  • Má velký smysl poslat peníze – sbírkové účty lze najít opět na sociálních sítích, webech – Jihomoravský kraj, Diecézní charita, média... 
  • S nabídkami pomoci je možné volat krizovou linku JMK na čísle 800 129 921. Nemá smysl volat složky Integrovaného záchranného systému – ty je potřeba nechat volné pro krizovou komunikaci.
  • Pomoc bude potřeba i později. 

7 + 1 P: Jak pomoci zasaženým, pokud jsme s nimi v přímém kontaktu (blízcí, při dobrovolnické pomoci): 

  1. Pozorně naslouchat, pokud zasažení chtějí mluvit.
  2. Přijmout pocity i chování zasaženého – je to „normální reakce na nenormální situaci“.
  3. Poskytnout prostor pro sdílení příběhu, pocitů, i opakovaně.
  4. Projevit pochopení, účast, empatii – neokázale, přirozeně, “normálně”. 
  5. Ptát se, co dotyčný potřebuje. Pokud neví, nabízet konkrétní pomoc při řešení základních potřeb (zajištění střechy nad hlavou, potraviny, voda, oblečení, léky, zajištění péče o děti,…) a prakticky pomáhat.
  6. Nabízet a slíbit pouze to, co můžete reálně zajistit, splnit.
  7. Propojovat – s blízkými, odborníky - např. zdravotníky, úřady, pojišťovnou, dobrovolnickou pomocí…

+ 1: Nezapomínat pečovat i o sebe.

 

7 + 1 P: Přímo pro zasažené: 

  1. Vaše pocity, ať jsou jakékoliv (bezmoc, hněv, vztek, závist…) jsou v pořádku.
  2. I Vaše reakce jsou v pořádku. Není žádný předpis „jak to zvládat“. 
  3. Nebojte se pocity vyjádřit. Pokud chcete, plačte, křičte…
  4. Říkejte si o pomoc, podporu psychickou i věcnou, i opakovaně. 
  5. Pečujte o sebe, jak to jde nejlépe. Hodně pijte. Pokud to jde, snažte se spát. 
  6. Pokud pociťujete zdravotní potíže, vyhledejte lékařskou pomoc. 
  7. Dívejte se do nejbližší budoucnosti, na pár hodin, dní.

+ 1: Říkejte, co potřebujete, mnoho lidí je připraveno Vám pomoci

katastrofy počasí
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Velmi užitečný článek. Zdá se, že pan Vrba postrádá empatii a smysl pro vzájemnou pomoc. Peníze pošlu zítra Diecézní charitě.
ivana kosťunová
No zatím to vypadá spíše tak, že lidé nechtějí své poničené nemovitosti opustit. protože se bojí rabování. To je obzvlášť tristní.
Martin Vrba
Pane Čepelka 14:36 a z jakého důvodu, z jaké povinnosti by měl ten jedinec postižený katastrofou ještě nějak trpět na místě, proč by si nemohl odjet, kam je mu libo, když je dobře pojištěný u nějaké pojišťovny a navíc dostane i podporu od státu? Tak stačí, aby si něco připlatil (nebo jeho příbuzní) a určitě se o něj malé stavební firmy porvou, aby mu to profesionálně opravily. Tak to bylo přece o povodních, že na místě zůstal někdo z mladších z rodiny a staří dědové a babičky odešli na tu nezbytnou dobu do měst nebo jim obce poskytly dlouhodobé ubytování. A že se pak místní ještě skoro porvali mezi sebou, kdo dostal více a kdo méně, to je také pravda. Když chcete postiženým přispět jen za tu cenu, že je tam chcete na místě vidět trpět, tak to já bych bych jim přál i tu dovolenou v Jugošce. To jim raději tedy nic neposílejte, pokud byste jim to záviděl!
Martin Vrba
No – z velké části to byla ve 14:15 ironie, ale možná, že by mně psychologové rozuměli a schválili ten postup. Lidé jsou totiž různí a pro některé by bylo opravdu dobré, kdyby to místo katastrofy mohli opustit a vrátit se už do toho opraveného. Když je někomu 70 a je nemocný, tak na místě není nic platný a jen je starostí pro druhé. Já bych zrovna k takovým asi patřil, nebo by se vám líbilo, kdybych z toho dostal infarkt – no k té situaci by se to asi lépe hodilo, média by o tom určitě procítěně informovala, než že bych někam odjel a na to špatné zapomněl, ale i to je přeci řešení. Na Bahamy bych asi neměl, ale někam na Sázavu ke kamarádovi – to ano. :)
Miluše Hasenohrlová
V roce 2005 prolétlo naší veesničkou menší tornádo,hukot se blížil z polí,jako když startuje letadlo.Během 10 vteřin prolétlo a bylo po všem,jen spoušť zůstala.Každý dům měl větší nebo menší poškození.Naštěstí to nikoho nestálo život.Dovedu se proto vcítit do mysli těchto lidí,jen bezmoc a čekání co bude.Ale vše dopadne dobře, jen na to nikdy nezapomenou.
Zuzana Pivcová
Kdybych byla v té lokalitě, ráda bych pomohla. Člověk totiž při pomoci druhým přestává být sám pro sebe středem Vesmíru. I když to bylo náročné, ráda vzpomínám na naši pracovní solidaritu při vyklízení a záchraně dokumentace ve Vojenském ústředním archivu na Invalidovně po povodni 2002.
Marie 00000
Článek vynikající, užitečný. Jen je mi smutno z toho, že se musí psát články, musí být nějaké nadace, aby lidé věděli, jak se mají chovat. Opravdu jsme už tak zdegenerovaní, že nevíme, jak se chovat? Ti lidé to nemají lehké, a takové rozmazávání události, bolesti toho druhého mi připadá spíš kontraproduktivní. Nebylo by lepší vzít nějaké nářadí a jít pomoci? To se zase budou mít novináři o čem bavit, nimrat se v bolesti jiných lidí...
Zuzana Pivcová
Já jsem si samozřejmě vybavila náhlý příchod zemětřesení v září 2019 v Drači v Albánii. Bylo to, především psychicky, dost hrozné, a přesto s touto nečekanou katastrofou u nás nesrovnatelné. Tím, že lidé, kteří to absolvují, z toho zdánlivě beze všeho vyváznou, to zdaleka nekončí. I za několik měsíců může dojít k tzv. posttraumatické poruše, šoku, který pak tvoří obavy, které se spojují s novými a novými událostmi a hlavně myšlenkami, které se postupně rozrůstají do obecné roviny. Tak může vzniknout obava ze všeho. Kdo nezažil, nepochopí. Prosím, buďme všichni hodně ohleduplní, přející a uvědomme si, že nejsme všemocní.
Helenka Vambleki
Vrbo, Vrbo, ještěže to je jen Vaše fantazie! Věřte tomu, že Moraváci nemají touhu klábosit na Bahamách s Koženým, přijít do hotového by je určitě netěšilo. Ba naopak mají v sobě soudružnost, nebudou sedět s rukama v klíně a společnými silami budou den po dni sami odstraňovat následky. S dobrovolnými pomocníky se sice teď přetrhl pytel, ale za měsíc zdaleka nebude hotovo a pomocníků bude ubývat, novináři už se nebudou mít nač ptát a najdou si jinou senzaci.
Oldřich Čepelka
Ale pane Vrbo, to jste tak vážně nemyslel, že byste to udělal, i kdybyste mohl. Když se teď chystám poslat svůj příspěvek, neumím si představit, že někteří z postižených si právě letí na Bahamy. Snad takové věci ani nepište.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.