Už si nikdy nikoho nenajdu. Proč někteří lidé nechtějí budovat nové vztahy

Jsem sama, většinou v pohodě. Ale přiznávám, že někdy přijde těžká chvilka, kterou musím rozchodit, nejlépe venku. Netrvá to dlouho, ale příjemné to není. Pokud už se mi nechce znovu mezi lidi, připravím si plátno a barvy a začnu malovat, tp je má nej meditace. Druhý den se podívám, co jsem to vytvořila a mám radost z toho, že jsem opět vyhrála nad smutkem a sebelítostí. Už takhle bojuji více než 10 let a cítím, že se to už nezmění.

Děkuji za článek a Haně R. za zkušenost, kterou sdílím.

Po 47 letech je pro mě noční můrou strach ze sice logického stárnutí, ztráty soběstačnosti, ale tou nejhorší je strach z odchodu jednoho z nás. Překonávali jsme nemoci, postižení v rodině, často jsme skoro padali pod tíhou povinností, věčného "budování" čehokoliv, ale vždycky jsme se oba zvedli a snažili se radovat z drobností, cestování, obdivu k práci předchozích generací, byť by to byl i krásný venkovský kostelík!

Vztahy máme jak složité, tak i jednoduché a máme je jen takové, jaké si je uděláme. Není nic jednoduššího :-).

Je asi velký rozdíl bydlet sám v Praze a na venkově. Já si " single " užívám, každý den jsem někde mezi lidmi a nikdo mně doma nechybí. 45 let společného " ustájení " bohatě stačilo, miluji osobní svobodu jako " orel stepní " !

Je to veliké štěstí mít skvělého muže! Doufám, že spolu budeme ještě dlouho...

Myslím, že najít vhodného partnera je těžké v každém věku navzdory všem internetovým seznamkám.

Protože vím, že dlouhé smutnění je kotraproduktivní nejen pro pozůstalé, ale i zemřelé, posmutnila jsem si a začala si užívat "svobody". Zpočátku jsem nikoho nehledala, bylo mi dobře, byla jsem za léta dlouhé manželovy nemoci zvyklá fungovat samostatně. Nakonec jsem si řekla, že osamělých lidí je příliš, tak proč to nezměnit. Dokud jsem hledala, bylo to marné. Když jsem hledat přestala, byla jsem nalezena. Pravdou je, že pro život ve dvojici je třeba aspoň částečně se vzdát svého Ega. Dokážou-li to oba, jsou v pohodě. Nakonec lidé, kteří obětují svůj život rodině, se ho také vzdávají.