Věční hledači štěstí jsou lidé, se kterými se těžko žije
FOTO: Ingimage

Věční hledači štěstí jsou lidé, se kterými se těžko žije

19. 5. 2021

Nejsou spokojení, od života čekají více, než jim dosud nabídl. Problém je, že někdy nevědí, co přesně by to mělo být. Jsou přesvědčeni, že slovo štěstí by člověka mělo provázet každý den. Často jde o lidi, kteří podléhají různým poučkám, návodům, trendům.

Když je takový hledač štěstí v blízkosti nebo přímo jde o partnera či partnerku, přináší to spoustu zajímavých situací. Především se tito lidé poznají tak, že jsou nespokojení a nikdo neví proč.

Dříve se slovo štěstí tak často v našich slovnících nevyskytovalo. Ovšem v poslední době ho používají psychologové, různí rádci na správný život, známé osobnosti, lidé, kteří mají vliv na sociálních sítích. A tak mnozí lidé podléhají pocit, že štěstí musí být nezbytnou součástí každého dne.

V tomto směru přinesl zajímavý závěr výzkum Raje Raghunthana z Texaské univerzity, který si na toto téma povídal se stovkami lidí. Došel k závěru, že čím více si lidé stanovují přesné cíle, které jim podle nich pocit štěstí přinesou, tím více se od pocitu štěstí vzdalují. „Typickým příkladem byla řada mých kolegů z medicíny. Čím nápadnější byly jejich úspěchy, ať už šlo o povýšení v práci, zvýšení platu nebo luxusní dovolenou, tím méně působili vyrovnaně i naplněně. Naopak jsem poznal řadu úspěšných a inteligentních lidí, kteří záměrně nedělali rozhodnutí, která by ke štěstí vedla, o štěstí nemluvili, ale působili vyrovnaně. Důležitější je totiž vyrovnanost než pocit štěstí,“ uvedl.

O štěstí se dříve moc nemluvilo. Populární se toto slovo v psychologii stalo poté, co jeden ze zakladatelů pozitivní psychologie Martin Seligman vydal bestseler Opravdové štěstí. Popisoval v něm faktory, které způsobují, že někdo se v životě cítí šťastný a někdo ne, bez ohledu na to, kolik vydělává, jakou má práci, jakou má rodinu, zájmy a podobně. Pozitivní psychologie a hledání štěstí se stalo oblíbenou disciplínou, Seligman se stal slavným, ovšem posléze se od této teorie začal trochu distancovat. Začalo mu vadit, že slovo štěstí se stalo zprofanované, nadužívané. Začal tvrdit, že pro stav, o který se zajímá, je vhodnější používat výrazy jako je osobní pohoda, rozkvétání, optimální prospívání. Jinými slovy, začalo ho štvát, že si pod pojmem, že jsme šťastní, představíme to, že si na sociální síť dáme fotku, na které se usmíváme od ucha k uchu. Že předstíráme, že jsme šťastní, za každou cenu, protože si to doba žádá a kdo to nepředstírá, je považován za podivného neúspěšného mrzouta.

„Moje žena podléhá různých psychologickým knihám a neustále mluví o tom, že není šťastná,“ říká jednašedesátiletý Radim. „Máme dvě hodné děti, pěkný malý domek, jsme relativně zdraví. Já se docela těším na penzi, že budu mít čas na cestování. Nevím, co si vlastně žena pod pojmem štěstí představuje, ale neustále říká, že bychom svůj život měli více naplnit, více prožít. Já fakt nevím, co si pod tím představit, mně je dobře. Když jsem ji nedávno řekl, že já jsem spokojený, řekla, že to je málo, že můj problém je, že od života nechci nic víc, že ho nežiju naplno. Dost mě tím štve,“ dodává.

Podobné problémy řeší hodně párů. Potíž nastává, když hledač či hledačka štěstí spojí svůj život s nehledačem štěstí, s člověkem, který je ale mnohdy paradoxně spokojenější. Jen k tomu potřebuje jiné věci, prožitky. „Manželství je praktická dohoda, ne generátor štěstí, jak si bohužel někteří lidé myslí,“ podotýká psycholog Petr Šmolka. Čím to je, že slovo štěstí začalo být tak hojně užíváno? Odborníci na lidské chování se shodují v tom, že za problémy stojí z velké míry sociální sítě, internet. Přesněji to, že se na něm lidé neustále srovnávají. Prohlížejí si fotky jiných, vidí, kdo si co koupil, kdo zhubnul, kdo kde byl na dovolené. A chtějí to taky. Chtějí být stejně šťastní, jako ti smějící se lidé na fotkách.

„Je moment, kdy se cítíte relativně dobře, ale pak najednou máte srovnání s někým, kdo je třeba bohatší. Přestože jste ve stále stejné situaci, začnete se cítit hůř,“ popisuje tyto stavy antropolog Martin Soukup. „Sociální sítě srovnávání vyostřují. Znáte snad někoho, kdo by se na nich prezentoval tak, že se má mizerně, že je ošklivý, že se mu nedaří? Naopak, snad všichni se tam prezentují lepší, než jsou, což vyvolává srovnávání,“ říká.

Ale možná je celá honba za štěstím zbytečná. Existují totiž teorie, podle nichž za pocit štěstí z velké míry mohou geny. Martin Seligman vytvořil jakousi rovnici štěstí a ta říká, že subjektivní pocit štěstí se skládá ze tří složek: z genů, okolností a vaší vůle. Takže, když někdo nemá vůli změnit svůj život k lepšímu, může se vymlouvat na to, že za to mohou okolnosti a geny, které mu předali rodiče. Možná, že tak bude klidnější, vyrovnanější a paradoxně spokojenější, než kdyby se neustále trápil tím, že mu štěstí uniká. Třeba právě s tímto přístupem časem zjistí, že šťastný vlastně je. A jeho okolí si oddechne.

psychika
Hodnocení:
(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Taky si myslím, že v naší zemi se žije dobře, i když nemoci ne nám nevyhýbají. Lidi stále nespokojené nemusím. Toho, co člověk opravdu potřebuje, zase tolik není a šťastnější bývají ti, co se umí rozdělit o to co mají než ti, co mají pořád málo.
Danka Rotyková
Nejen článek samotný, ale i diskusní příspěvky jsou jedno moudro vedle druhého. Pro mne je štěstí i to, když dokážu přijmout nezdar a nehroutím se u toho. Přiznávám, že v mládí jsem to tak vždy neviděla.
Zdenka Soukupová
Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá... Já se cítím celkem šťastná, i přes různé životní kotrmelce. Jsem zdravá, děti a vnoučata taky, mám kde bydlet, mám pár dobrých kamarádů; nevím, pro někoho je to možná málo, ale mě to ke štěstí stačí. A za nesplnitelnými věcmi se nehoním.
Martin Vrba
Štěstí je krásná věc: https://www.youtube.com/watch?v=1368ZK4MSkA
Daniela Řeřichová
Zajímavý článek. Myslím si, že pocit štěstí záleží hodně na povaze člověka. Setkala jsem se v životě s mnoha lidmi, kteří měli objektivně těžký úděl a dokážou prožívat radost, a na druhou stranu s lidmi, kteří si stále na něco stěžují. Moji rodiče i prarodiče se dokázali těšit z maličkostí. Dnes je společnost víc nastavena na výkony, podprahově na nás útočí srovnání ze všech stran – úspěch, majetek, prestiž. Lituji především mladou generaci, která se v tomto pojmovém balastu má zorientovat. Často si o tomto tématu povídáme s vnoučaty.
Eva Kopecká
Musím říct, že se tak trochu ztotožňuji s názorem pana Plzáka, že permanentně šťastný může být akorát blázen. Štěstí beru jako pocit radosti z něčeho, co se povedlo, co mám za sebou, co jsem zvládla. Jako pocit úlevy, že něco funguje, jak má. Znám samozřejmě lidi, co se neustále za něčím ženou, co mají potřebu se s někým srovnávat, co touží druhé v něčem předběhnout. Znám lidi, co se od sametové revoluce x krát pokoušeli prorazit podnikáním v různých oborech. jakoby nestačilo, že si x krát natloukli s odpuštěním čumák sami, ještě k tomu lákali /neměli kapitál, neměli zkušenosti/ další jedince z řad vrstevníků. Tito samozřejmě odmítali opustit svoje zaměstnání, na které byli zvyklí, měli na něj školy a v práci vybudované i svoje místo mezi ostatními. Sama nemám pocit, že jsem se někdy hnala za přeludem, cpala někam, kam nepatřím. A nemůžu zase říct, že bych se ve své práci, kterou jsem nikdy neopustila, ač jsem měla kolikrát jak chuť, tak i důvod, nějak vezla schovaná v davu ostatních. Jak práci, tak způsob života, a taky v neposlední řadě i partnery, jsme si všichni sami vybrali. Samozřejmě, ne každému se to povedlo napoprvé. Všichni děláme chyby. Je asi hodně důležité odlišit podstatné od nepodstatného. Když jsem byla mladá, byla jsem držená docela zkrátka. Ve dvaceti jsem vyměnila vládu rodičů za vládu rodičů partnera. Plno povinností, které jsem odvedla, aniž bych čekala uznání, bylo bráno jako naprostá samozřejmost. Stejně jako to, že se kvůli rodině vzdám svých známých, kamarádek, koníčků. Dá se tak žít, ale ne celý život. Dneska žiju sama, vlastně už polovinu doby, kterou jsem byla vdaná. Je mi fajn, protože mi nikdo nekecá do mých věcí, nestrká mě nikam, kde být nechci. Už nemusím přemýšlet, jak co řeknu, aby to nebylo bráno jako útok. A když se profesně posunu dál, nikdo mě nesráží a nezesměšňuje. Nelituju těch ztracených let, bavilo mě se o rodinu starat, ovšem člověk si nemůže nechat líbit všechno. S nadhledem se umím podívat na problém z druhé strany. Když přijde něco negativního, beru to, že nikdo to nemáme snadné. Když přijde něco hezkého, řeknu si fajn, asi jsem si to zasloužila. Nepouštím se do nesmyslných podniků, nedělala jsem to nikdy, ale co začnu, umím dotáhnout do konce. Člověk by měl umět přijmout i ty starosti, ne každý den svítí sluníčko. Co ale ovlivnit můžu, jaký ten den budu mít. Na světě je hezky, i když prší.
Antonín Nebuželský
Štěstí je,že žijeme. Každý jsme sobě psychologem, nač ještě ty studované.
Lenka Kočandrlová
Nesnáším takové ty kecy o splění svých snů (za každou cenu!!!!), neustálé hledání štěstí (protože jsem četl/a že na to má každý právo!!!).....Dnes si kdekdo osobuje si plácat játra blbostmi,jen proto,že se pokaždé někdo najde,kdo se na to nachytá! Mám takové heslo,že pomocnou ruku vždy najdu na konci mého levého ramena,nedosažitelné věci nepotřebuji,spokojím se s málem,které mě těší,nezávidím,necítím nenávist, vnímám přírodu a to,co je na ní krásné. Nemusím viset na někom,nechávám žít a chci,aby mne druhý taky nechal . Jsem skromná,nepotřebuji spoustu věcí (např. jsem nikdy neměla a ani nechci mít mikrovlnku,kávovar,sušičku...a dalších X předmětů). Nebažím nikam cestovat: za mlada bych cestovala,jenže moc se nedalo,a dnes jsem ráda za své domácí pohodlí. Raději si posedávám na svých 7 lavičkách v zahradě a kochám se pohledem na květiny,hmyz,ptáky,stromy....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%