Prší, prší, jen se leje, tak na Ranou pojedeme
FOTO: Alena Tollarová

Prší, prší, jen se leje, tak na Ranou pojedeme

20. 5. 2021

To bylo tak – šla jsem koupit něco úplně jiného a on tam visel. Visel a díval se na mě. Na krku měl cedulku – jsem Tvůj, jsem úplně poslední a stojím jen 199,- Kč. Batoh.

Měl přesně tolik kapes, kolik potřebuji, a ty moje staré batůžky jsou už takové ošůchané … zkrátka hodila jsem si ho na záda a šli jsme domů spolu. A pak začal našeptávat, už se tu válím tři dny a ještě jsme nikde nebyli. Co mi zbývalo? Vycpala jsem ho a vyrazili jsme na vlak. Nad nádražím se vznášely obláčky a slibovaly báječný výlet na Ranou.

V Lovosicích jsme přestoupili na autobus směr Kozly a za chvíli se začaly dít věci. Kudrnaté mraky se natáhly, změnily barvu a začaly vypouštět vodu, nabranou bůh ví ve kterém moři. Autobusí stěrače stíraly jen to svištělo a mně tuhly rysy. Pršelo jen se lilo a vůbec se mi to nelíbilo. V Kozlech při přestupu na další autobus jsem trochu pookřála. Nepršelo a druhý čekající na zastávce se podivil, když mě viděl vytahovat foťák a zvěčňovat jejich kostel na návsi. Vy jste nějaká reportérka? Pokusil se o vtip. A podivil se ještě víc, když jsem opáčila – a víte, že jste se trefil? Píšu pro internetový magazín pro seniory. Tak račte, madam, pokynul mi při vstupu do autobusu moderními technologiemi nepolíbený a lehce zaskočený kozelský senior.

Zakrátko jsem vystupovala v Rané a jásala nad suchou silnicí. Jásot mi vydržel než jsem prošla návsí s letadlem, neb už za posledním domem vsi jsem viděla nad Ranou mračna. Co se dá dělat, půjdu dál. Zvolna jsem stoupala jarní zelení a spatřila tabulku – nekrmte sysly. Hned jsem si vzpomněla, že v batohu stejně žádnou mrkev nemám, a šla dál. Zvědavý sysel vykoukl z díry hned vedle cesty a zval mě na pokec. Syslíku, příště, teď musím jít támhle na ten kopec. Daleko jsem bohužel nedošla. Dešťové kapky začaly padat ve chvíli, kdy jsem dorazila k informační tabuli Raná. Přitiskla jsem se k ní a byla ráda, že je opatřen byť malou stříškou.

Déšť jsem přečkala a rozhodla se jít vstříc dobrodružství. Raná je táhlý kopec, rozdělený sedlem na dvě části. Na té menší, orientované k jihu, stál na vrcholu člověk. Nejsem tu sama, tak co, řekla jsem si. Jenže ten člověk s kolem mi při míjení prozradil, že se z druhé strany žene další mrak. Přesto jsem vystoupala aspoň do sedla. Tam mi definitivně došlo, že jít dál nemá smysl. Vždyť tu nejsou ani paragladisté, kterých by tu při slušnějším počasí bylo určitě několik. Posmutněle jsem se vydala zpět a přesně v místech, kde mě chytil první déšť, přišel druhý. Tentokrát by mě stříška u tabule nezachránila. Stála jsem pod hruškou na druhé straně cesty, stačila jsem akorát vytáhnout deštník a foťák strčit do igelitového sáčku. Přitom se mi pletly turistické hůlky, které jsem si nesmyslně pro příležitost výstupu na Ranou vzala s sebou. Myslela jsem na sysla, kterému teče do bytu, na to, že jsem si pro výlet vybrala ten nejlepší možný den, a vydala se zpátky do Rané s tím, že odjedu prvním autobusem, který se přichomýtne.

Samozřejmě že pršet přestalo ve chvíli, kdy jsem dorazila k suché zastávce. Autobus naštěstí jel za pět minut stejným směrem, ze kterého jsem přijela. Všechno dobré, jen levou nohavici jsem měla mokrou, o botách nemluvě. Při výhledu z autobusu mi bylo jasné, že stejně bych dopadla, ať byla jela kamkoliv. A tak můj první výlet s novým batohem skončil poněkud neslavně, leč nadějně. Co nejdřív si ho musím zopakovat. Věřte-nevěřte, jedna cesta byla dlouhá 55 km a podle záznamu aplikace v telefonu Pacer, mnou důvěrně zvané botička, celý tenhle veselý výšlap měřil 3,33 km.  

cestování Můj příběh Tip na výlet
Hodnocení:
(5 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Hezká krajina a fotky. Takhle v teple a suchu doma se článek hezky čte :-)
Jitka Hašková
Aleno, i přes déšť to byl moc za zajímavý výlet. Díky za vyprávění i fotky.
Vlasta Ledlová
Přišla jsem před chvílí domů poté, co nás po půl hodině z tenisového kurtu vyhnal liják. A moje zklamání se rozplynulo po přečtení tohoto vtipného článku. Díky. No co se dá dělat, tak to příště zkusíme znova. (-:
Libuše Křapová
Ali, díky za sdílení tvého výletu, ráda jsem se prošla s tebou :-)
Daniela Řeřichová
Hezká reportáž okořeněná vtipem a doprovázená pěknými fotografiemi, díky.
Elena Valeriánová
Velmi ráda se s tebou toulám po tvých turisticko fotografických pěšinkách. Tvé kroky vedou po zajímavých místech a foto dokumentace je zajímavá, pestrá, bezchybná. A když do tohoto koktejlu ještě namícháš takové rozverné povídání jako dnes, je to pohlazení po duši a kapky pro dobrou náladu.
Věra Ježková
V dešti chodím ráda. Kolem Rané jsem kdysi několikrát projížděla autem. A sledovala paraglidisty.
Zuzana Pivcová
Tebe nic nezdolá. Je obdivuhodné, co vše dokážeš foťákem zachytit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.