Láska k ovdovělému muži je komplikovaný druh vztahu

Někdy je ze všeho nejtěžší vyjít sám se sebou, nejhorší na tom je, že takovou stížnost vám nevezme ani lampárna na Hlavním nádraží. Z toho důvodu by si měl single, který naprosto skvěle zvládá po všech stránkách péči o sebe, udržovat alespoň nějaký malý příhraniční styk (v žádném případě ale nebrat domů k trvalému pobytu)s nějakým protějškem, který je na tom podobně jako on, aby bylo alespoň něco možné na toho druhého svést, aby před sebou samým dotyčný neztrácel „glanc“. :)

Pokud se vztah postupem času stane vězením, či závislostí, problémy přijdou. Poté je úplně jedno, zda je to vztah s vdovcem, s rozvedeným, nebo se "starým mládencem".

Další vztahy nejsou bez problémů, ať jde o vztahy po rozvodu nebo po úmrtí partnera, partnerky. To je poznatek dlouho známý. "Lepší je žitečko nežli oves, lepší je mládenec nežli vdovec. Mládenec miluje aspoň trošku a vdovec vzpomíná na nebožku."

Není snadné začít vztah ve zralém věku. Jeden i druhý mívají sice už z domu dospělé děti, ale jeden i druhý mají za sebou pozitivní i negativní životní zkušenosti. Mnohdy někde poblíž i potřebné vlastní rodiče. A samozrejmě i svoje neduhy, únavu z práce atd. Obdivuji páry, které se na tu poslední dekádu života dokázaly dát dohromady s úvozovky dole CIZÍM člověkem úvozovky nahoře. Životní zkušenosti a to, co vím od jiných, mě bohužel přesvědčily, že nejpohodlnější je, bydlet ve svém a s přítelem se jen vídat. Jsou pane Vrbo i jiné náměty. A sice takové, že nádorové onemocnění žena přežije, ale na manželství to nechá takové stopy, že se rozpadne. Jak mě přesvědčila známá, která pracuje na příslušném oddělení, mezi těmi dvěma dojde k takovým změnám, že jdou od sebe. Ve většině případů. A jak mě přesvědčila zkušenost jedné skutečně dobré známé...i vdovec movitý, hodný a pohledný může zaznamenat neúspěch ve vztahu. Nejenže má všude fotky. Ale bohužel žádná žena nechce navázat tam, kde jeho minulý vztah skončil. To jest rovnýma nohama skočit do vztahu ve stylu...manželství po x letech...pán nechce prostě být sám. Od nové partnerky se čeká vedení domácnosti a celkové přizpůsobení se. To asi málokterá ustojí. Jak vztah mladších, tak vztah starších, se má vyvíjet jako nový. Nezatížený něčím z minulosti, co by jednomu z nich vadilo. Záleží samozřejmě hodně na povaze těch zúčastněných. Vztah může vyjít a naopak jak v mládí, tak později. A to, co kolikrát napíše život, by mnohdy málokdo vymyslel.

Martine, až tak moc jste si to nevymyslel, protože podobný případ jsme měli v naší rodině. Po smrti mé švagrové si její muž vzal její nejlepší kamarádku, která se s oběma velmi dobře znala a v posledních letech života švagrové jim pomáhala. Nový vztah byl také hezký, ale tentokrát zůstala po jeho smrti sama žena. Já sama jsem se jako vdova dala dohromady s vdovcem s tím úmyslem, že si chceme život společně užívat, ne se užírat. Máme podobnou zkušenost s úmrtím svých bývalých partnerů, proto se navzájem lépe chápeme. Měli jsme velké štěstí, že naše rodiny nás oba přijaly. Na své bývalé partnery vzpomínáme s láskou a na hřbitov za nimi chodíme spolu. Co bylo, bylo, to změnit nelze, ale co je, máme jen ve svých rukou.

Občas si rád hraji s láskou na nečisto tak, že by to mohlo být třeba i námětem pro film nebo dokonce i pro skutečně žijící a milující se lidi v podobné situaci. Tento článek krásný článek paní Hofmanové mě inspiroval k tomuto vymyšlenému příběhu. . . . . Bezdětná manželská dvojce ve středním věku žije v dokonalém vztahu a do toho se manželka dozví, že je vážně nemocná a zbývá jí jen několik měsíců – možná let života.(?) Svou nemoc před mužem se zatím snaží držet v tajnosti, nechce ho vyvést z míry a chce, aby byl co nejdéle veselý s ní, tak jak ho poznala a milovala celý život. Svého muže dokonce tak miluje, že si nepřeje, aby po její smrti zůstal sám a tak ho „nabídne“ své o deset let mladší kamarádce v práci, která je s jejím zdravotním stavem dokonale obeznámena a zatím ona nemůže najít toho pravého. Ta se nejdříve jen nesměle zúčastňuje jejich výletů do přírody, aby se s manželem kamarádky seznámila. On je přesně takový, jak ho kamarádka s láskou popsala, je to fešák a velice zábavný, všude kam vstoupí, je přirozeným hybatelem společnosti, ale má to jeden zádrhel. Je stále milujícím manželem a nerozumí tomu, jak se aktivně jeho manželka snaží ho připoutat k té velice atraktivní a mladší ženě. Jemu už začíná být podezřelé, že když ji volá do práce, že se dozvídá, že tam není, má podezření, zda mu není nevěrná, ale ona jen chodí na chemoterapie. Vše se provalí, když během krátké doby přijde o vlasy. A jak by to mělo asi pokračovat (co myslíte), jako komedie, tragédie, nebo jako v životě – něco mezi tím? Já jsem pořád dítětem, já preferuji jen šťastné konce pohádek, a co Vy?:) K tomu přemýšlení si poslechněte hezkou lehkou relaxační muziku: https://www.youtube.com/watch?v=q7Jj3oDAyGk

Dobrý den, já chlapům radím: "Hledejte vdovy, ty umí žít v páru, jsou tolerantní, mají větší sebereflexi a vím, že nikdo není dokonalý může být jen přizpůsobivý. Rozvedené (recyklované) mají těchto vlastností poskrovnu. Jindra