Dědo, já nechci ven. To je častá věta, která přivádí starší generaci k šílenství

Myslím, že je to o výchově. Pokud rodiče dovolí dětem jen sedět u počítače či s telefonem v ruce, důsledky se dostaví. Já ale často vidímna výletech v přírodě rodiny s dětmi, tak snad to tak tragické nebude.

"Za uplynulých dvanáct měsíců české děti přišly přibližně o 90 000 000 hodin tělesné výchovy...." O tělesné výchově bych moc nemluvil. Ne každej je zvědavej hrát si na cirkusáka nebo prostě provozovat tělesné aktivity na známky podle nějakých výkonnostních tabulek. Nemluvě o tom, že některé fyzické aktivity se v TV prakticky neprovozují, přestože k fyzické kondici také dokážou pomoct, např. cyklistika nebo plavání.

Oni nechtějí ven ani s babičkou. Mám doma zalezlé čtyři kousky. (:-

Tohle neznám, spíš musím brzdit, je tam moc velká zima, vítr.Funguji v tomhle zmatku i jako školka, chodili jsme ven skoro za každého počasí, byť jen na půl h. V tom ideálním na 2h., po obědě znovu, třeba do večera.

Moje předškolní vnoučata mají pohyb rády, s těmi ve škole je to horší, ale bydlí tak daleko, že se k nim teď nedostanu. Ale mrzelo mne, když jsem viděla, jak zalézají někam s telefonem, aby mohli hrát místo rozumnější zábavy.

Dokud mé první a poslední vnouče nechodilo do školy,bylo štíhlé, obratné a pořád se mnou venku. Nástup do školy byl takový pro třídu nešťastný. Měli učitelku, která přes profesní chyby / názor všech rodičů, i těch, kam po pár letech přešla/ byla i zvláštní člověk. Takže ještě o prázdniny bylo kolo, dětská hřiště a prolézačky normální. Od prvního září bylo heslo, my už si nehrajeme, my už jsme školáci. To hloupé dítě si říct nedalo, mělo z učitelky takový strach, že si asi myslelo, kdyby ho někde viděla, bylo by z toho zlé. Pozvolné posedávání doma přineslo své ovoce. A koronavirus s distanční výukou a pohodlnými rodiči to dodělal. Nadváha, žádné zájmy, sezení u klávesnice, čučení do monitoru. Moc mě mrzí, že mě vnouče nikdy nepozná prázdniny na táboře, že v létě vylézá na zahrádku u chalupy pouze sporadicky, a že bazén, trampolína a kolo tam zahálí. Doby,kdy jsme chodili k rybníku pozorovat žabky, jezdili po zahradě a sbírali větvičky, spadané ovoce, posekanou trávu, jsou už minulostí. Když zavedu řeč na naše aktivity z dřívějška, otočí se na mě od stolu hlava s nevěřícným výrazem. Zachytím ten pohled a umím si ho dešifrovat. No ta se snad zbláznila. Já tady tolik práce a ona mluví z cesty. Patrně byla dlouho na sluníčku. Budu muset říct rodičům, aby ji někde zavřeli a zamkli, než zejtra odjedou do práce. Kdo má ty její řeči pořád poslouchat. A koho to zajímá....

U nás na chatě neznám, že by vnouče nechtělo ven. Naopak. Vnoučata jsou od rána do večera venku. K jídlu je musím svolávat.

Jak z toho ven, aby se dětem chtělo zase více ven? Nejlepší je jim vycházení zakázat, tedy když je doba normální a to nyní moc není. Ano – v prvé řadě ten článek není zrovna moc aktuální, na počítač v této době přece musíme hledět jako na našeho největšího spojence, protože „zaracha“ máme nyní (do nedávna jsme měli) všichni ze zdravotních důvodů a počítač je pro nás přítelem bezinfekčním. A on nám zprostředkovává rozhovor s našimi blízkými, kde bychom bez něj byli? Ano – přesně tam. :) Ale až to situace dovolí, tak bych zkusil na to jít tak nějak od lesa, že například vyhlásíme běžecký závod lesem, kdo si bude moci půjčit v lese na půl hodinky od babičky chytrý mobilní telefon, nebo bych rozpoutal bojovou hru za účelem nalezení papírku s heslem k otevření dědova chytrého telefonu, atd. . . .(poznámka: nesmí to být ale ten papírek poslední záchrany s heslem, který má zapomnětlivý děda ve své náprsní kapse pro sebe)

Díky za tento pravdivý článek odrážející často současnost. Od svých známých vím, že když tam mají nahodou vnoučata, tak skutečně moc jít ven nechtěji, spíše sedí doma u svých "přístrojů..." Dřív když jsem zde mívala menší vnoučátka tak jsme velmi často "hledali kešky" - bavilo nás to všechny, tak jako výlety kratší nebo delší... V současnosti když zde mám občas mladší vnoučátka - tak mi už častěji pomáhají jak v domácnosti tak i na zahradě - ovšem vnuci také velmi rádi lezou po vysokých stromech, protože to doma nemají - jsou všichni obratní a štíhlí *