Mnozí štíhlí, ba přímo hubení lidé čas od času zažijí u lékaře šok. Zpravidla, když jim sdělí, že mají vysoký cholesterol. Nenasvědčují tomu žádné příznaky, nic je nebolí, nemají problém s kily navíc, tudíž jsou přesvědčeni, že jsou zdraví. „Hladina cholesterolu však není závislá jen na váze, ale na celkovém životním stylu, genetice, kondici. Lidé by si ji měli pravidelně kontrolovat, i pokud se cítí dobře a nadváhu nemají,“ říká lékař Michal Vrablík.
Stejně jako řada jeho kolegů má zkušenost s tím, že štíhlí lidé bývají překvapení, protože jsou přesvědčeni, že vysoká hladina cholesterolu souvisí výhradně s nadváhou či obezitou. Což u mnohých lidí takto bývá, ale zároveň se to stává u lidí hubených. „Smutným medicínským faktem je, že většina lidí ani neví, že má nezdravou hladinu cholesterolu a k lékaři se dostanou, až když je příliš pozdě, tedy při infarktu či cévní mozkové příhodě,“ uvedl lékař.
Takový příklad se nedávno odehrál v jedné ostravské rodině. Dvaašedesátiletý Vlastimil skončil v nemocnici s infarktem. Jeho žena vypráví: „On vůbec nevěřil lékařům, když mu řekli, že má vysoký cholesterol a ucpané cévy. Je skálopevně přesvědčený, že když je hubený a často jezdí na kole, musí být zdravý. Jenže on se v poslední době přepínal, jezdil stále delší trasy, stále náročnější terén. Má kolem sebe partičku mladších cyklistů a chce se jim vyrovnat. Nejí tučná jídla, ale po sportovním výkonu si dá dvě pivka, občas grilujeme, nalévá se různými energetickými nápoji, které považuje za zdravé a odmítá přijmout fakt, že jsou plné cukrů. Mně vyčítá, že se málo hýbu, že jsem přibrala. Jenže ejhle, nakonec se ukázalo, že jsem na tom se zdravím lépe než on.“
Posuzovat zdravotní kondici podle toho, jestli je člověk štíhlý nebo má nadváhu, je zrádné. A už vůbec není dobré myslet si, že kdo je štíhlý, automaticky se dožije vyššího věku v lepší zdravotní kondici. Naopak, lékaři mají zkušenost, že při některých vážných nemocech je pár kil navíc výhodou. Člověk má takzvaně z čeho brát sílu. To se někdy ukazuje u lidí, kteří mají nádorová onemocnění a hubnou. Ti hodně hubení jsou pak výrazně slabší než ti, kteří měli větší zásoby tuků, ale především samozřejmě svalů.
Někteří lékaři se kloní k závěru, že lidé s kily navíc častěji přežijí zdravotní problémy mimo jiné proto, že jejich srdce je dlouhodobě vystaveno větší zátěži, a tudíž pak více vydrží.
Jinými slovy, svět se tak trochu začíná zamýšlet nad starým pořekadlem: až budou tlustí hubení, hubení budou studení.
Samozřejmě to neznamená, že by teď obézní lidé měli zajásat a rychle si otevřít velkou bonboniéru. O tom, že obezita přináší dlouhodobé zdravotní problémy, není třeba pochybovat a právě současná pandemie ukazuje, že obézní lidé nápor nemoci zvládají těžce a jsou častými oběťmi.
„Schopnost čelit jakémukoli onemocnění je dána mimo jiné fyzickou zdatností a obézní lidé jsou většinou méně zdatní. Takže mají menší šanci, že nemoci dokážou vzdorovat,“ říká obezitolog Martin Matoulek. I on však podotýká, že při některých zdravotních problémech může být pár kilo navíc výhodou.
Vše v podstatě záleží na tom, jak často se člověk hýbe, jak se stravuje, jestli se mu podařilo vybudovat si svalovou hmotu. Některé ženy jsou například okolím označovány za příliš baculaté, jenže ve skutečnosti mají silnou kostru a svalová hmota převažuje nad tukem. Jsou na tom tedy ve výsledku ze zdravotního hlediska lépe, než ženy, které působí štíhlé, ale pod oblečením se skrývá skutečnost, že mají křehkou kostru a žádné svaly.
Posuzovat lidi jen podle toho, kolik váží, je překonaný nesmysl a mnozí lékaři se už odklánějí i od metody měření tuku zvané BMI. Mnohem důležitější je podle nich všímat si objemu břicha a množství svalové hmoty. Nepřítomnost svalů a naopak zvětšující se břicho jsou mnohem varovnější signál než to, že žena po padesátce přibrala pět kilo a kvůli tomu se trápí. Jenže ta zdánlivě baculatá s širokými boky, je mnohdy v lepší kondici než ta hubená, která má nohy jako hůlky, ale větší objem pasu.
A ještě jedna zajímavá zpráva na závěr. Existuje rozsáhlý průzkum britských lékařů, v jehož rámci byly dvacet let sledovány téměř dva miliony lidí. Výsledek? Lidi s nadváhou postihovala demence o osmnáct procent méně než ty štíhlé.
