Prověřit, vytřídit, nechat  kvalitní kusy. Pravidla, jak se ve stáří obklopit přáteli
FOTO: Pexels

Prověřit, vytřídit, nechat kvalitní kusy. Pravidla, jak se ve stáří obklopit přáteli

15. 4. 2021

Méně je více, kvalita je důležitější než kvantita. Tyto zásady platí v mnoha oblastech života, ale málokdo je aplikuje, když se připravuje na život ve vyšším věku. Právě v té době je vhodné se zamyslet nad kvalitou kamarádů. A nemilosrdně je podrobit zkoumání.

Může se zdát, že následující věty s tématem nesouvisí, ale opak je pravdou. V Ugandě probíhal rozsáhlý průzkum, v jehož rámci vědci zkoumali společenské vazby mezi šimpanzy žijícími ve volné přírodě. Došli k závěru, že čím jsou šimpanzi starší, tím menší mají kolem sebe tlupu kamarádů. Naopak se sdružují po dvou, třech, čtyřech a více drží pospolu. „Náš výzkum souvisí se zkoumáním biologie stárnutí a souvisí s lidským stárnutím více, než by se zdálo. Mohli jsme vidět mnoho šimpanzích jedinců, kteří, jak stárli, preferovali setkávání s jedinci, kteří jim přátelské chování opláceli. Naopak mladší často vyhledávali společnost těch, kteří si jich nevšímali, neměli o ně zájem,“ vysvětlila Zarin Machandová, jedna z autorek studie. Pozorovatelé šimpanzů jsou přesvědčeni, že opice se chovají přesně tak jako lidé, kteří měli to štěstí, že jim stárnutí přineslo moudrost, zdravý úsudek. Jinými slovy, přestávají tvořit tlupy, ve kterých se navzájem hašteří nebo se naopak přehlížejí, ale vytvářejí dvojice, trojice, malé skupinky, jejichž členové si navzájem pomáhají a chovají se k sobě hezky.

„Stárnoucí člověk má také raději menší sociální kruhy a záleží mu na hlubokém přátelství, než na tom, aby byl obklopen spoustou kamarádů, se kterými ale často nemá moc společného a v případě nutnosti mu nepomohou,“ upřesnila další z pozorovatelek, bioložka Alexandra Rosatiová z Michiganské univerzity.

Zatímco staří šimpanzi si láskyplně čistí vzájemně srst, hladí se, případně si pomohou, když je jeden z nich slabší, mnozí stárnoucí lidé si, bohužel, myslí, že je lepší mít přátel co nejvíc. Jenže, právě s přibývajícími roky se často ukazuje, kdo skutečně přítelem byl. Tedy, přítelem, který je oporou a pomůže v nouzi.

Příkladem je osmdesátiletá Helena z Prahy, která si vždy velmi potrpěla na organizování akcí pro velké okruhy přátel. Její muž začal po roce 1989 podnikat, rodinné firmě se dařilo, společně vybudovali krásný velký dům se zahradou. „Já byla velmi společenská a často jsem k nám zvala kolegy z manželovy firmy, moje kamarádky, jejich manžele, zkrátka, měli jsme velký okruh přátel. Já je hostila, skvěle jsme se bavili a mě dělalo dobře, jak všichni obdivují mou zahradu, dům. Jenže jsme stárli, manžel onemocněl, předal firmu synovi. Přátelé se vytratili. Jen dva z jeho bývalých zaměstnanců občas zavolali. Ostatní se jako by vytratili, přitom to byli vesměs mladší lidé, než jsme byli my. Když manžel zemřel, došlo mi, že vlastně opravdové přátelé nemám. Že to byly veselé party, které se k nám jezdily bavit se a dobře se najíst,“ vypráví. Oporou jí je syn, snacha, vnučky. Kromě nich se vídá se dvěma ženami. „Paradoxně ani jedna nepatřila do té naší velké společnosti. Jedna je kamarádka z gymnázia, druhá paní ze sousedství. Ve stáří jsme zjistily, že si můžeme být oporou. Zjistila jsem, že v nich mám opravdové přítelkyně, byť jsme se dříve vídaly jen zřídka. Teď držíme spolu, na rozdíl od té hromady kamarádek, se kterými jsme slavila narozeniny, Silvestry, dávaly jsme si drahé dárky, jezdily jsme společně k moři. Ty se vytratily, když jsem ovdověla,“ říká.

Její zkušenost potvrzuje to, o čem často mluví psychologové v souvislosti se stárnutím populace. Říkají, že člověk by si měl své kamarády probrat, zamyslet se nad tím, kdo je skutečný přítel, na kterého by se mohl v případě potřeby obrátit. Na toto téma má historku zpěvačka Petra Janů, která říká: „Vždy jsem měla spoustu známých, kamarádů. Ale když jsem měla vážnou dopravní nehodu a byla jsem na tom tak, že jsem se téměř nemohla hýbat, jen jedna kamarádka zatelefonovala a řekla: určitě už potřebuješ umýt vlasu, přijedu a umyju ti je.“

Umět poznat, kdo z kamarádů je víc než jen parťák do hospody nebo na povídání u kávičky, je těžké. Někdy však pomohou drobné náznaky. K jednomu manželskému páru na chatu do Beskyd jezdívaly pravidelně velké společnosti trávit Silvestry. Když muž vážně onemocněl, přestali jezdit. Jeho žena říká: „Původně jsem si myslela, že se obávají, že by rušili, že Petr na oslavy nemá náladu. Jenže pak jsem zjistila, že jim sám telefonoval, chtěl, aby nás navštívili. Byl by rád. Oni se vymlouvali. Svěřil se mi, že tím získal pocit, že už ho všichni odepsali, že když je nemocný, berou to tak, že by nebyla legrace. Přitom on se snaží nemoc zvládat právě tím, že se nechce izolovat od lidí, chce se bavit, žít co možno stejně jako dříve.  Když jsem jednomu z těch párů zavolala, jestli by Petra neodvezl k lékaři na kontrolu, protože já se v zimě na sněhu bojím řídit, vymlouvali se také. Byli kamarády jen tehdy, když jsme pro ně byli užiteční. Jinými slovy, poskytovali jsme jim zadarmo zimní pobyty v Beskydech. Když měli něco udělat pro nás, zmizeli. Asi je to takto přirozené, ale mě to trošku zklamalo. Začala jsem více přemýšlet o tom, co je vlastně přátelství.“

Lidé, kteří si dokázali do vyššího věku uchovat přátele, zpravidla prožívají stáří v lepší psychické i fyzické kondici. „Jednoznačně se prokazuje, že přátelské vztahy, které jsou výrazem dobrovolnosti a obě strany je považují za příjemné, mají zřetelně kladný účinek na délku a kvalitu života. Jsou mnohem prospěšnější, než úzký kontakt s dětmi a příbuznými, který měl naopak na délku života námi sledovaných lidí nepatrný vliv,“ tvrdí Lynne Gilesová, která se dlouhodobě zabývá různými aspekty stárnutí. Její závěr je jasný: do seniorského věku bychom měli vstupovat s pečlivě vytříděným portfoliem přátel, u něhož platí, že čím je menší, tím je kvalitnější.

aktivní senioři přátelství
Hodnocení:
(4.7 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Dlouhá
Já už moc kamarádek bohužel nemám, ale o to víc si jich vážím. Moji nejlepší kamarádku znám již od dětství, je to skvělý člověk a proto jsem se s jejími dětmi domluvila na překvapení. Vím, že si moc přála novou kuchyň, tak jsme zkontaktovali http://www.pwinterier.cz , domluvili se a věřím, že se jí bude líbit.
Milena Znamenáčková
No, mě přátele vytřídila hlavně rakovina a infarkt, zaplať pánbůh za ty, které ještě mám.
Magda Škodová
To není jen mezi "přáteli", tak se často zachová i rodina - dokud je zadarmo švadlena, elektrikář, zaměstnanec pily (to na lepší dřevo) apod., tak se dveře s návštěvami netrhnou... Teto, ty tak báječně vaříš, šiješ, pečeš, strejdo ty jsi úplný všeuměl a navíc seženeš ten nejlepší materiál na stavbu chaty... No a potom umřou a návštěvy končí.
Alena Švancarová
Přátel si važ a ty,co se osvědčili ty hákem z ocele si připni k srdci.Shakespeare
Martin Vrba
Oprava: Ale autorku článku, kdybych jsem směl být jejím literárním přítelem, bych si držel alespoň v notýsku, líbí se mi její styl v tomto článku. :)
Martin Vrba
Jsem hrozně vybíravý na své přátele, tomu slovu přikládám velkou vážnost i když mí přátelé musí mít především smysl pro humor a na vážnost si nesmí potrpět – protože se mnou by jim hodně chřadla. Když někomu něco dávám, tak chci také něco podobného od něho – to dá přeci rozum. Když jsem si kdysi dávno založil účet na Facebooku, tak jsem tam mimo jiné uvedl, že rád hraji scrabble a když jsem druhý den otevřel počítač, tak jsem měl hned asi 700 „přátel“ z celého světa, kteří si se mnou chtěli zahrát tu hru, to ale přeci nejsou žádní přátelé. To slovo je zprofanované. Přítel je ten, který když ví, že musíte napsat písemku nejhůře za 2, protože jinak vám hrozí pětka na vysvědčení, tak se na svoji písemku vykašle a vypočítá vám všechny příklady toho vašeho oddělení a pošle vám to. A vy, když za vámi přijde za pět let, kdy vy si už sedíte někde v kanceláři v plyši, a řekne, že je v problémech, že přišel o místo, protože někde něco řekl, co neměl, tak se mu o to místo postaráte, i kdybyste za to měl jít taky spát pod most. Přítel je ten, kdo má s vámi společný smysl pro humor, kdo se s vámi rozdělí o poslední sousto, kdo vám dá i svou ledvinu, koho rozbolí zub, když vás bolí ten váš, kdo vás nikdy nepodrazí, nezklame, kdo vás jen chytne kolem ramen, když vám někdo blízký umře a jen mlčí. Přítel je ten, s kterým můžete mluvit do ochraptění o všem možném až do hluboké noci na zahradě u sklenky vína, nebo jen s ním beze slova tiše sedět někde u vody a čumět, jak plyne čas. Takové přátele jsem měl ve svém životě jen dva – ano - vždy jsem dával přednost kvalitě před kvantitou. Kdysi jednomu pánovi vyčítali, proč je stále tak sám, proč nechodí mezi lidi a on je „urazil“ odpovědí, že přeci není sám, že je jen v dobré společnosti. :) Měl jsem tak málo skutečných přátel, tedy jen ty dva „cizí“, domácí nepočítám, že jsem žádnou velkou selekci na stáří nemusel provádět. Ale autorku článku, kdybych jsem směl být její přítelkyní, bych si držel alespoň v notýsku, líbí se mi její styl v tomto článku. :) kusy = vím o čem píše
Vlasta Ledlová
V zásadě máte pravdu, ale...Já jsem si vždycky myslela, že jsem extrovert obklopený mnoha přáteli. Po rozvodu v mých 43 jsem zjistila, že to byli přátelé - mušky poletující okolo mého té době úspěšného manžela. Takže to asi nebude jen problém seniorů. Máte pravdu , že přítel se většinou ukáže až v těch těžkých situacích. Přijede vám umýt hlavu, odveze nebo přiveze vás k lékaři nebo vás prostě jen kdykoliv vyposlechne. Ani to není málo. Čím jsem starší, tím méně skutečných přátel mám. Ale už naštěstí vím, co je důležité a co ne.
Elena Valeriánová
Už nadpis tohoto článku mě nadzvedl ze židle. Je to hloupé a netaktní, označovat lidi jako kusy. Vytřídit je jako obnošené šatstvo. Myslím si, že v našem věku většinou už poznáme ty, kdo je kamarád a kdo je známý, dobrý známý. Šťastný ten člověk, co má dobré kamarády, sousedy a hlavně dobrou rodinu. A je ostuda krmit nás těmito bláboly. Popisujete v článku příběh 80ti leté paní, která musela být velmi naivní. Chtěla se chlubit a ukazovat, tím si přátele natož kamarády nikdo neudělá. To opravdu kamarádi nebyli, jen pijavice, které využívaly její hloupost a naivitu. S článkem opravdu nemohu souhlasit.
Eva Kopecká
Některé zkušenosti v životě mě poučily, že bych si neměla dělat nic z toho, že jsem kamarádka pouze v horších časech. Prostě mě ledacos zamrzelo, od příbuzných i bližších kamarádů, ale snažila jsem si to nebrat osobně. A říct si, každému se vám můžu podívat do očí s čistým svědomím. Vy mně ne, ale to je váš problém, ne můj. To dobré se mně vrátí odjinud. Jim nic špatného nepřeju. Jestliže mě někdo využije, když mě potřebuje, abych udělala a dala, a potom dovede dělat mrtvého brouka, když by se slušelo to zase nějakým způsobem ne oplatit, ne vrátit, ale udělat mi radost, a jediná reakce je, že se lidi otočí a o kontakt nestojí, já to ustojím. Nikterak se nebudu hrabat v tom, že jsem byla využitá, když jim teklo do bot nebo když měli kulatiny oni. Dokážu to přejít s tím, že prostě o kontakt s těmito lidmi zájem propříště nemám. Ráda udělám, ráda dám. Ale na to, dělat ze sebe blbce, už mi je opravdu dneska dost let.
Věra Ježková
Lidé jako kusy? :-(

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.