Žít v penzi na chatě. Tak vypadá sen většiny Čechů

Proč ne, zdá se mi to jako docela dobrý nápad, najít si někde hezkou chatu a žít v klidu u přírody. Já zvažuji, že se někam takhle odstěhuji už teď. Jediný problém mám teď akorát s tím, abych našel dobrou stěhovací firmu. Zaujala mě třeba tato: https://stehovanikoruna.cz/ ale furt dost váhám. Nenašel by se tu někdo, kdo má kontakt na někoho ověřeného? Děkuji

Paní Lenko K., měla jsem s mužem družstevní byt, moji rodiče byt od státu, zkrátka jak to tehdy bylo. Zdánlivě na tom byli moji rodiče lépe. Místo bytu ve starší zástavbě jim byl cca po deseti letech nabídnut byt nový, tu cihlovou bytovku koupila státní instituce. Šli tedy do nového postaveného paneláku, mohli si vybrat i velikost a patro. Platili za ten větší méně, než my...měli poloviční nájem. My spláceli anuitu a navíc jsme museli složit požadovanou sumu. Dnes směšnou /23 000/, na tehdejší dobu /můj nástupní plat byl 1 100/ Naši přišli k bytu prostě přidělením, v našem městě pracovali a byt na vesnici byl pro rodinu s dětmi skutečně nevyhovujícím a nouzovým řešením. Takže oni 200 a my 400. Plus inkaso. Často babička / my měli taky 3+1 ovšem daleko menší/ spokojeně říkala...vy byste tak potřebovali ten náš byt.... Když naši zůstali sami a my děti se odstěhovaly, byt pohodlně utáhli i z důchodu. My mezitím splatili anuitu, trvalo to docela dlouho...Všechno šlo nahoru, zavedly se měřáky...na vodu, na topení, už nebylo možné volat si za padesátník...známe to všichni....Pár let před smrtí otce se město rozhodlo lidem byty prodat. Naši byli docela v šoku. Kde vzít nějakých 80 tisíc? Pod cizím bydlet nikdo nechtěl, a tak všichni v jejich paneláku byty nakonec až na malé výjimky koupili. Teď je babička už dlouho v bytě sama, a asi má co dělat. Jasně, že osmdesátiletý člověk s jedním důchodem ve velikém 3+1 je docela nesmysl. A už neříká, vy byste potřebovali, ale naopak, já bych potřebovala bydlet v menším....Ovdověla v mých letech, měla byt okamžitě vyměnit. Nikdy se k tomu nerozhoupala a tu možnost měli i ještě s otcem několikrát. Ve svém vchodě, ve vchodě vedle, v ulici. Nevím, jak vysoký má babička důchod ani kolik platí nájmu. Jsem to dítě, se kterým sem jakožto s nejstarším, kontaktuje nejméně. Ale vím, že nadává. Má nedoplatky. Navíc my v našem družstevním máme vše hotovo. Našetřili jsme si na to ze společných peněz. Oni, nevím, jak hospodaří, vlastníci, nemají hotovo nic. Když chtějí plastová okna, pěkně musejí sáhnout do vlastních kapes. Máme dávno zatepleno, balkony zakryté. Sklepy vymallované a podlahy v nich pěkné, u nich ani chodby nemají takový povrch.... A všechno šlo z fondu oprav. Nebyla jsem tak váhavá, jako babička, počkala jsem si a byt si vyměnila tady ve vchodě. I ty dva pokoje je pro mě samotnou úžasný rozběh! Z nájmu mám přeplatky, i z energií a děti, zvyklé v naší ulici, mám, coby kamenem dohodil. Zvolily bydlení v paneláku, takovou jistotu, ač plno mladých má hypotéky a baráky, oni po tom neprahnou. Pomáháme si a na starost a práci nám stačí naše chalupa. Ideální to nebylo, musela jsem opravdu hodně šetřit. Zaplaťpánbu jsem manžela stihla vyplatit, než šly byty tak strašně nahoru a ty děti si ty byty stihly pořídit a zařídit, dokud nepřišel ten cenový skok. Mám vypozorováno, že minimálně jednou za deset let se v paneláku uvolní byt k výměně či ke koupi. Jen se prostě člověk musí rozhodnout a hnout. Dokud má na to sílu. Vím, že v důchodu budu mít méně, než polovinu, ale jak říkám, mám docela vysoké zálohy a na konci zúčtovacího období mě vždy čeká bonus. Je to rezerva, kdyby odešla pračka, lednička...

Taky jsem se rozhodla odejít z bytu na chalupu, ale v době, kdy jsem neměla žádný zdravotní problém. Dnes jsem po náročné operaci srdce a vše je jinak. Nejsme na samotě, ale jsme stoprocentně odkázáni na auto. Manžel už nemůže řídit, tak je to na mně.Nejhorší je zima. Takže dnes jsem ráda, že jsme neprodali byt a můžeme se tam kdykoliv vrátit. Roky přibývají a sil ubývá, život na chalupách a má i svá úskalí a s tím je třeba počítat. Přeji všem hlavně zdraví.

Paní Evo Kopecká,tak si vemte,že jsem začala s důchodem 9800,-Nájem v bytě (dříve služebním,ovšem nikdy zdarma nebyl,a po r. 2005 (?) pojem služební byt zrušili a my utřeli,neb jsme původně měli dostat jiný byt,až půjdeme do důchodu...), byl rychlým tempem zvyšován,nakonec 10 600,- ,a kde je platba za ele,doplatky (a to velké,ne naší vinou) za topení...Vše v KV,kde jsou nejmenší platy ,ale jinak vše dražší než v Praze.... Barák je můj,náklady malé, vše jsme si opravili,udělali nové,tak snad i kdybych zůstala sama,tak se to nějak dá zvládnout z jednoho důchodu.

Záleží opravdu na financích, věku, zdraví. Jsem spokojená v domku na vesnici se zahradou, ale je dobré mít vše v odpovídajícím stavu, ještě, než se jde do penze. Pak už se těžko shánějí peníze i síly na modernizaci.

Paní Lenko Kočandrlová, nájem v bytě že pohltí celý důchod? To bydlíte kde? V Praze? Dle výrazu NÁJEM soudím ve svém. Průměrný důchod je kolik...14,15? Já žiji v malém městě, asi to rozdíl je, ale že by takový...? Když jsem začala bydlet sama, stál mě nájem čtvrtinu platu. Od té doby mi plat stoupl, je to už 16 let. Ale i tak, až půjdu do důchodu, počítám, že se do té čtvrtiny zase vejdu. A to jsem sama a vy dva, když počítáte ještě se druhým důchodem. Věřte mi, že kdybyste šli do domečku a zůstal na to jeden sám, že to bude taky krušné. Přijde něco nečekaného, oprava střechy, bude se dělat vodovod, plynofikace vesnice...a bude to taky finančně náročné.... Jeden si nevybere. Ono asi velice záleží na lokalitě. Bytu i chalupy, chaty. Od toho se všechno odvíjí. Já tedy počítám na důchod s brigádou na půl úvazku. Která by mi víceméně ten nájem zaplatila. Kolik let to zvládnu, nevím, ale konečně...vždyť těch důchodců je hodně...a nějak všichni vyžít musejí. Takže se toho nebojím. Jen zdraví aby bylo....

My máme starou chalupu po mojí mamince a na naše stará kolena jsme se s manželem rozhodli, že už by potřebovala zrenovovat, vypadalo to tam skoro stejně už od mého dětství. Bohužel jsme ale přecenili naše síly a ani jsme se v tom moc nevyznali, tak dcera naštěstí oslovila http://www.pwinterier.cz , kteří nám ochotně pomohli.

Bydlení v chalupě, nebo chatě by se mi určitě také moc líbilo, ale na na trvalo.

Někdy nezbyde,než jít bydlet na chalupu,neboť nájem v bytě přesáhne jeden důchod. Zde (na vsi) je vše levnější a hlavně vlastní. Není nad možnost být doma a přitom venku. Není tu ale nic,na bus 2 km,totéž obchod,doktor až ve městě...Bez auta by to v nejhorším taky šlo,ale zatím je na tyhle plány ještě brzy.

Záleží na věku toho starobního důchodce. Zda je čerstvý - věk cca 62 nebo 65 roků, nebo letitý - věk kolem 90 roků. Na zakoupení chalupy nebo rodinného domku je potřeba mít také dost financí, nejspíše úspor. Pochybuji, že ta "většina Čechů" je má. Z obce, kde bydlím, odcházejí mladí lidé za prací kamkoliv jinam, staří majitelé domů, domků umírají a tyto domy si kupují lépe situovaní lidé k rekreaci. Obec je v pěkném podhorském prostředí. V obci jsou tři malé obchody s potravinami, škola, školka, lékař a veřejná knihovna. Pro všechno ostatní se musí do města. Takže autem, autobusem, nebo vlakem. Lidé nad 80 roků většinou už ŘP nemají. Udržovat dům, to chce také hodně financí anebo hodně vlastní fyzické práce. Nedokážu si představit, jak člověk, který má 65 - 90 roků, leze po žebříku a natírá dřevěný štíti domu. Když toto nechce nebo nemůže dělat, musí to nechat předělat stavební firmou. A opět jsou tady potřeba peníze. Co jsem si tak všimla, tak několik prázdných domů si koupili: 2 exekutoři, 4 advokáti.