Dírami jsou v posledních letech pole provrtaná jako ementál a hraboši doslova přebíhají pod nohama. Když si chvilku počkáte u vchodu, vykulí na vás i zvědavá očka. Možná i s touto hojností potravy souvisí nárůst počtu dravých ptáků. Káni vídám docela často někde uprostřed lánu, kde zřejmě hoduje. Nejčastěji ale sedí na stromech podél dálnice, kde se samozřejmě nedá zastavit a fotit. Nikdy by mě nenapadlo, že se s kání lesní setkám téměř tváří v tvář. Jak se to stalo?
V Písteckým háji u Ohře jsem hledala první bledule tohoto roku. Šinula jsem si to rybáři vyšlapanou pěšinkou podle řeky a najednou jsem strnula. Na větvičce blízko kmenu, nějaké dva metry nad zemí, seděl dravec. Byl ke mně otočený zezadu. Přestala jsem dýchat a pomalu pouštěla foťák. Čekala jsem, že záběr nestihnu, že pták zamává křídly a zmizí. Nestalo se tak. Pomaloučku jsem se přibližovala a cvakala a cvakala. K mému překvapení velký pták zůstal sedět a nechal mě přijít až k sobě. Měla jsem strach, že je zraněný, ale nic zvláštního jsem na něm neviděla. Fascinovaná jsem káni pomaloučku obešla a dívala se do tváře dravého ptáka. Zavrtěl se na větvičce, ale neuletěl. Ukázal mi i mžurku, tzv. třetí – ochranné poloprůhledné víčko ptáků, které se zatahuje od vnitřního koutku šikmo do strany. Měla jsem v tu chvíli pocit, že kdybych chtěla, mohla bych ho z větve sundat, posadit si ho na rameno a vykráčet z háje jako nějaká lesní žínka s kání na rameni. Chvíli jsme se na sebe dívali a pomalu jsem vycouvala. Byla jsem chováním tohoto dravce úplně zmatená a nevěděla, co si o tom myslet.
Poslala jsem fotografie ornitologovi s dotazem na možnou příčinu takového chování a zda se káni případně dá pomoci. Odpověděl mi, že pták mohl být nemocný nebo vyhladovělý a pomoc je téměř nulová, protože na místě už s největší pravděpodobností není. Chvíli jsem uvažovala o tom, že se na to místo vrátím i druhý den. Nakonec jsem od toho záměru upustila a rozhodla se nechat vše na síle matky přírody. Do háje jsem znovu zavítala po týdnu a při příjezdu se z pole zvedla a nad cestou přeletěla káně. Určitě to byla „ta moje“ a mávala mi na pozdrav. Na toto setkání nikdy nezapomenu.
