Omezujeme výdaje a jsme na finančním dně, přiznali Češi v průzkumu. Nejvíce propad zasáhl Čechy ve věku nad 54 let

Nevím, co je to "finanční dno", ale své výdaje omezuji celý svůj život. Nikdy jsem neměla nadbytek, byla jsem vychována v tom duchu, že člověk může mít jen to, co skutečně má. NIkdy jsem si nepůjčovala, nikdy jsem nebyla zadlužená. Nevím, kdo prováděl tu anketu, ale zdá se, že nějaká bankovní společnost.

Naši rodiče nás 3 holky na život připravovali vším, byli nám takovým vzorem, který jsme ani jedna nechtěla následovat. Ale byli vždy velmi pravdiví, říkali - musíte se postavit na vlastní nohy a něco dokázat, od nás nemůžete čekat nic moc. Pokud ale budete studovat, můžete doma žít a jíst tak dlouho, dokud studia nedokončíte. Povedly jsme se všechny, to říká moje maminka. Já jen dodám, že to žádná generace nemá v mládí lehké. A když si nechá v mládí tzv. ujet vlak, už ho nemusí později chytit. No a pak je rozdíl, zda se spokojím s málem a nebo se raději hodně zadluží. A tak by se dalo přemýšlet dále.

Díky tomu se dnes řadím do malého šedého tříprocentního klínečku na druhém grafu.

Ivano, máš pravdu, z dnešního pohledu určitě. Moji (naši) rodiče se brali v roce 1945. Tatínek byl z chalupy a protože si vzal služku, rodiče ho vydědili. Začínali v propachtované pastoušce s čtyřma holýma rukama, jedním stolem, postelí, židlí a starou jarmárkou, které maminka přinesla do manželství. Za pět let měli zavedené hospodářství, pár koní, 5 krav, chov prasat, traktor 12 Svobodovku s příslušenstvím a tři děti. Přišli komunisti a všechno, krom dětí, jim zkonfiskovali. Chápu, že dnes se to nedá, ale kdo ty dnešní podmínky připravil, nebo dokonce naplánoval. Nic není jen tak a náhodou už vůbec ne.

Můj otec se narodil za Rakouska-Uherska a Rockefellerovu radu, nám dětem, ne jen bratrům, vštěpoval celý život. Mně se dávání na jeho rady už mnohokrát vyplatilo. Můj otec by dnes řekl: "Všechno, co je lidem předkládáno, je jen pláč nad rozlitým mlíkem, které se nedá vrátit do bandasky a hledání viníka tam, kde není".

Kdysi jsem četl jakousi prvorepublikovou "rukověť mladého muže". Hned na začátku mě zaujala Rockefellerova rada. Znělo to asi :"první rada mladému muži jest aby šetřil". Což mi připadá jako trvalá hodnota. To je vše.