Starého psa novým kouskům nenaučíš

Milá Hanko, přečetla jsem s velkou chutí Vašich pět posledních "glos". Jsou velmi čtivé, jiskřivé, laskavé a přátelské. Ale hlavně jsou mi velmi blízké. Na stránkách i60 se teď objevuji velmi sporadicky a jen jako čtenářka. Pobývala jsem tu od roku 2014 do r.2017 a byla jsem horlivou a nadšenou "pisatelkou". Pak jsem nějak "poztrácela" Múzy. Vaše texty mě oslovily a možná, že zase najdu chuť pokračovat. Každopádně si "Vás" postupně přečtu s chutí "celou". Mě naopak můžete najít, chcete -li pod Marie Magdaléna Klosová. Přeji pěkné a zdravé dny. mm.

Protože mám jenom dvě dcery, nemám žádnou snachu. Já jsem vařila celý život, tak mohu říct, že mi to docela jde, alespoň se nikdo mé kuchyni nevzpouzel. Dcery sice také vaří, ale jen samou dietu a zdravou kuchyni. Já ji sice vařím také, ale spíš si upravím klasiku s méně kaloriemi a se zeleninou. Talent k vaření zdědila má vnučka, která má čerstvou domácnost a čeká miminko. Pro přítele vaří klasiku i modernu a jde jí to dobře.

Každá umíme něco.... některá bezkonkurenční dort, jiná neopakovatelnou svíčkovou. Hlavně bychom si žádná neměly namlouvat, že jsme ty "něj". Pak se snadno může stát, že zkušenou převálcuje začátečnice. S úsměvem vzpomínám na zkušenosti z prvních let manželství. Obě matky na mě koukaly takříkajíc spatra. Děvenka naše nezkušená upatlaná....No, vaření mě bavilo a milé babičky, uchlácholeny svými roky praxe, zůstaly nakonec někde vzadu. Podle hodnocení bývalého muže i obou dětí. Natáhla jsem je o několik koňských délek ohledně bramborových knedlíků, kompotů, omáček....Poučena životem jsem nikdy nepodcenila svou snachu ani dceru. Bylo to velice moudré. Neboť ty moje holky šikovné.....si najdou recept na internetu, a když mi dají ochutnat svůj první výrobek,chválou nešetřím. Většinou jde o nové druhy sladkostí....jsem mlsná a fakt si vždycky pochutnám. No a zas mě na druhou stranu potěší, když mě poprosí o nějakou polévku, omáčku, mami, my to tak neumíme. I taky by to svedly. Ale mně to nezabere tolik času a udělám to ráda...

Mě nikdo vařeným jídlem neuctí,téměř to nejím.Manžel si vaří sám a mně stačí např.chleba s paštikou k snídani i k obědu,večer nejím,snad jen jablko. Když byly děti malé,tak jsem vařila tak,aby to jedl vegetarián manžel i děti a já,co jsme měli rádi maso. Teď na stará kolena jsem líná a skromná.Pořady v TV o vaření nesleduji,akorát by mi to hýbalo žlučí nad těmi nesmysly,hlavně jak ten blafouš rozmazat umělecky po talíři!

Milé a dobré vztahy v rodině jsou ten nejlepší prostředek jak se radovat ze života.

Takovou snachu bych také potřebovala. Věřím, že ta omeleta byla výborná. Někdy je dobrá klasika a jindy se zase hodí lehká varianta vaření.

Děkuji za krásné počteníčko. Navzdory svému muži uvařím občas "nějaký nový výmysl", někdy se mu i trefím novinkou do chuti. Ale nejraději má klasickou českou kuchyni , kterou vařila jeho i moje maminka. Obě byly excelentní kuchařky, snachy sem tam nějaký recept převezmou, ale jinak samozřejmě vaří podle svého.

Paní Hani, děkuju za milý a úsměvný příběh. P.S. Při čtení jsem dostala chuť na něco echt nezdravého,ale dobrého.

Domnívala jsem se, že to pořekadlo o starém psovi... se vztahuje jen na muže. A teď vidím, že by někdy mohlo pasovat i na mě. Ale nevzdávám to a přes prvotní neúspěch se i nějaký ten nový kousek po čase naučím. Pobavila jsem se i poučila. Jste šťastná rodina.

Milé, vtipné, balzám pro tuto dobu.