Putování Tichomořím v roce 1995, díl 2: Kauai (Havajské ostrovy)

Musí to být velké štěstí moci takto cestovat.

Paní Heleno prožíváte nádherný život s velkými zážitky a dobrodružstvím. Moc hezké.

Děkuji vám všem za slova chvály i zajímavé komentáře, které jsou pro mě mnohdy podnětné. Teprve nyní jsem si všimla, že v úvodu tohoto článku jsem si spletla datum našeho příletu na Kauai. Bylo to nikoli 1. října, ale až 11. října, neboť naše cesta do Tichomoří začala 4. října 1995. Za chybu se dodatečně omlouvám.

Paní Heleno, děkuji za podrobnou odpověď na moji otázku ohledně plodiny taro.

Moc se mi líbí vaše cestopisy. Je v nich osobní prožitek, zajímavé detaily a postřehy, které člověk nenajde ani na internetu. Máte jistě zážitků na celou knihu.

Velmi pěkné vyprávění a popisování Havajských ostrovů. Určitě bych se také ráda podívala to těchto končin. Uvidím zda se ještě dožiji cestování jako před covidem. Věřím, že snad zvládnu Bhútán.

Vaše vyprávění se velice dobře čte a obsahuje spoustu pro mě zajímavých informací. Děkuji a už se těším na pokračování.

Paní Jaruško, taro (kalokázie jedlá) je součástí tradiční havajské kultury a staří Havajci ho na ostrovech pěstují již od doby, kdy tam přibližně před 1 200 lety přišli. V 19. století ho sice přechodně nahradila rýže, ale po druhé světové válce se taro úspěšně na Kauai vrátilo. Lze ho pěstovat na trvale zaplavených nebo suchých zavlažovaných políčkách. Lepší taro je však právě z těch zaplavených políček. Vzhledem k velkému množství srážek má ostrov Kauai a především údolí řeky Hanalei pro pěstování tara ideální podmínky, takže na Kauai připadá 73% produkce tara ve státě Hawaii. Taro bylo vždy základní složkou stravy Havajců, kteří z dužiny jeho podzemních hlíz připravují fialovou kaši "poi". Přestože tato kaše je v podstatě bez chuti, Havajci ji milují. Spařené listy a květy tara slouží společně s jinou zeleninou a kokosovým mlékem jako příloha k masu a rybám. Protože taro v minulosti pomáhalo Havajcům přežít, má pro ně kulturní a dokonce náboženský význam. Když je na stole miska kaše "poi", je zakázáno se hádat a používat sprostá slova. Hlízy tara rovněž slouží k výrobě škrobu.

Zaujaly mě méně známé informace o konkrétních odlišnostech jednotlivých ostrovů. Poutavě popisujete nejen přírodu, ale také vlastnictví ostrova Nilhau rodinou Robinsonových. Celé to muselo být krásné putování Tichomořím. Překvapila mě ještě plodina taro. Domnívala jsem se, že to pěstují jen v Asii a afrických tropech. Díky za rozšíření obzorů. Paní Heleno, budu se těšit na další pokračování.

Obdivuhodná cesta. Polynésii jsem poznával pouze z knih Jana Havlasy a Pierra Lotiho. Ale bylo to spíš Tahiti. Krásně a poutavě svou cestu popisujete.