Klady nuceného omezení

Pro paní Šimkovou: pro doplnění - sepsala jsem si seznam, poslala známým, oni reagovali, já připravila balíčky, které si pak mezi dveřmi převzali. Řeknu Vám, předávka někdy netravala ani pět vteřin. Něco mám ještě v krabicích, ale i na tyto knihy dojde.

Raději bych zašla s kamarádkou na kafe místo hrabání ve starých nepotřebných krámech. Vyhazuji vše, o čem jsem přesvědčená, že již víckrát nepoužiji, charita u nás dvakrát ročně sbírá použité oděvy, povlečení apod., tam občas něco odnesu, pro knihy většinou chodím do knihovny, protože ty, které mám doma, obvykle vezmu do ruky jen při úklidu, staré záruční listy, smlouvy a další "papíry" vyhazuji hned po skončení doby platnosti. Takže zůstávají jen staré fotografie...

Pěkný článek, skoro jako z mého života. Také jsem loňský rok musela mnohé roztřídit, vyhodit nebo darovat. Ale trvalo mi to dlouho, protože jsem se s některými věcmi těžko loučila. Šatstvo dávám do charity nebo do boxů, knihy do dětských domovů, nádobí těm, co z DD vycházejí a zařizují si vlastní bydlení. Ale pokud to půjde, ponechám si knihy, k nimž mám vztah, a fotografická alba.

Nadechnout se chceme určitě všichni. Vyhazovat nemám co, protože věci, co nepotřebuji vyhazuji průběžně. Nevím ale jak si od Vás brali Vaši přátelé ty knihy, když se nemáme navštěvovat. No, jsem asi puntičkář. Hlavně , že jste si našla náplň. Musíme to udělat každý.