Učitelka se dnes klidně může vdát

Jo soudruzi a soudružky, poměry pro učitelky se rozhodně zlepšily, dnes si taková moderní učitelka dokonce „nabrnkne“ i svého žáka, tedy věnuje se mu individuálně v anatomii a v sexu - vstoupí s ním do poměru a když se to provalí, tak pak jde na další škole do poměru s žákem ještě o několik let níže. Já měl na učitelky smůlu – takové jsem měl jen sny. :) To mluvím o té, která se jmenuje Eppie Sprung Dawson. Ale vůbec nejznámější učitelkou, která dotlačila dokonce svého žáka o 24 let mladšího k oltáři a posléze i do prezidentské úřadu je paní Macronová. Jo – pro učitelky se poměry rozhodně zlepšily. :)

Mateřskou školu má za sebou většina z nás a základní školu jsme absolvovali všichni. Rozdíl je nejen v učitelkách, ale i v dětech. Řada spolužaček z naší základky se dala na tuto práci a je co o školních srazech rozebírat. Tím spíše, že 90% děvčat ty vlastní děti má. Když to tak člověk poslouchá, žádná hitparáda. Některé učitelky odešly i do jiného zaměstnání. Podotýkám, že byly celkem normální. Neunesly ale fakt, že ony nesou odpovědnost úplně za všechno a po rodičích a dětech nesmějí chtít téměř nic. Spousta dnešních dětí je rodinou utvrzována v tom, že jsou to úžasní jedinci, kterým není rovno. Takové dítě, které doma naprosto nic nemusí, očekává, že mu spadne do klína samo. Jak pěkné známky, tak kvalitní kamarádi, tak zaměstnání s velkým platem za minimální snahu, tak i budoucí životní partner, který bezezbytku uzná výjimečnost tohoto tvora a udělá za něj doma první poslední s neskonalou vděčností, že si jej tohle stvoření vybralo pro život. Byla jsem sama svědkem toho, jak maminka s babičkou s velikou slávou přivezly do dětského herního koutku sotva chodící načančané mimino. Všechny děti musely z dosahu, rozumějte ty, které si tam až doposud hezky hrály /a byly to na rozdíl od příchozí dítěte děti věkem pro tohle zařízení vhodné/, aby měla holčička dostatek životního prostoru. Obě dámy dítě tahaly po klouzačce, vláčely bazénkem plným míčků, dítě nebylo schopno nikam samo vylézt, neb chodilo pouze s dopomocí. Výkřiky dam ve stylu: ÚŽASNÉ, BRAVO SOFINKO, PARÁDA, se nesly éterem. Holčička neuměla nic, nebylo to potřeba, měla dvě osoby plně k dispozici, ale vítězně se usmívala. Věděla, že je chválena, i když vlastně nebylo za co. Není divu, že zbytek otrávených matek a dětí se po chvíli čekání nakonec sebral a odešel jinam. Dost dobře si neumím představit, jak si takové dítě povede ve školce, ve škole a v životě. Nezbývá, než dodat: Bravo, maminko a babičko. Z vás tří bude každá učitelka odvázaná!

Celkem nerada vzpomínám na soudružku učitelku,co jsem ji měla v 1.třídě (1961).Zdála se mi hrozně stará,ale nedávno jsem našla její hrob a tak vím,že jí bylo k padesáti...To nebyla hodná paní,ta svírala neustále v ruce asi metrové bytelné dřevěné ukazovátko ,u ruky silnější a na konci užší,a tím každému,kdo "zlobil",t.j. neseděl předepsaně v lavici s rukama za zády,nebo snad mluvil bez dovolení, řachla přes obě dlaně vzhůru otočené minimálně dvě rány....Já nebyla z nejhodnějších a tak těch švihnutí přes dlaně bylo několik....Pálilo to a bolelo dost.Nevím,jestli se to rodiče dozvěděli,ale já doma mlčela,bála jsem se,že bych dostala výprask ještě od rodičů....Možná dříve ty učitelky,když neměly jiné starosti (manžel,vlastní děti...),mohly být možná hodnější a pečlivější,spravedlivější.No a v dnešní době: vzpomínám na aféru nějaké pí.učitelky,co dělala nemravné věci na jistých stránkách a žáci na to přišli....U mě by taková osoba neměla ani za mák autority,ani uznání a vůbec bych ji nebrala za hodnou učit děti.

Na rozdíl od pisatelky tu dobu pamatuji.Učitelky byly svobodné (staré panny se všemi neduhy které s tím souvisely).Pamatuji jen jednu vdanou a to byla manželka ředitele té stejné školy ve které ona učila.Bylo to v okresním městě.

Děkuji za zajímavý a zároveň aktuální článek. Také jsem měla na prvním stupni ZŠ štěstí na učitele,stejně jako naše děti. Bohužel situace ve školství se radikálně změnila, pedagogové nemají respekt ani žáků ani rodičů. V mé široké rodině je několik kantorů, v profesi vydrželi jen dva. Na druhou stranu současná situace výuky on-line je náročná pro obě strany, vidím to u našich vnoučat-středoškoláků.

To mě velmi zaujalo, nařízení pro učitelky, ale i pro rodiče. Vím jen, že se učitelky nevdávaly (viz třeba Boženka ve filmu Škola - základ života). Každopádně rodiče měli ze školy respekt, protože vzdělání bylo něco, co si považovali a co každý neměl. Nedovedu si skutečně představit, že bych měla dnes učit, třebaže bych byla mladší. Myslím, že jsou mezi školami velké rozdíly, ale celkově doba školství nenahrává. Díky, Julko.