Stalo se už tradicí, že po prvním kalendáři na zkoušku, který měl úspěch, redakce i60 vydává velký nástěnný kalendář, plný fotografií aktivních seniorů, doplněný básněmi dalších aktivních seniorů. A další aktivní senioři si kalendář kupují, obracejí listy a každý měsíc na ně vykoukne série fotografií. Na chatu každého 1. v měsíci zazní otázka, zda už byla nalistována ta správná stránka - to abychom se v říjnu nedívali na fialky.
Tak i letos vyšla informace, že kalendář opustil tiskárnu a hřeje se v útrobách redakční kanceláře. Po několikaměsíční absenci setkávání způsobené covidovými prázdninami jsem se rozhodla vyjet si do Prahy nasát předvánoční atmosféru a zastavit se osobně v redakci pro kalendář. Jakmile padlo toto rozhodnutí, nemohla mě zastavit ani skutečnost, že nový jízdní řád disponuje jen asi tak polovinou rychlíkových spojů oproti mé dřívější zvyklosti.
Už cestou jsem nad svým rozhodnutím jásala, neb obloha se začala protrhávat a přivítala mě příjemně slunečná Praha. Pokaždé si říkám, že se musím vydat někam jinam, ale stejně se nakonec vydám naučenou povinnou turistickou trasou, tj. tramvají č. 12 na Malostranskou a pak loudavým krokem přes Kampu a Karlův most na Staroměstské náměstí. Pokaždé je to stejné, a přece jiné. Nikdy nejsem zklamaná a naopak pokaždé závidím Pražákům, že "TO", co nemají nikde na světě, oni mohou mít každý den.
Myslím, že popisovat detailně trasu, takových třicet let přeplněnou turisty, není potřeba. Nyní svítí zelená mně, domorodci, a tak si plnými doušky užívám prosincového zubatého slunka a poloprázdných ulic. Zkuste se pod jeho hřejivými paprsky projít se mnou.
Kalendář jsem si samozřejmě v redakci vyzvedla a ve vlaku cestou domů jsem si ho poprvé pěkně prolistovala. A co vy, už máte kalendář i60 také doma?
