Vánoční příběh o rodinném štěstí
FOTO: autorka

Vánoční příběh o rodinném štěstí

18. 12. 2020

Je předvánoční doba, doba Adventu a to je ten čas, kdy se více než jindy vzpomíná na naše milé, kteří již nejsou mezi námi. Vzpomínám na moji babičku a dědu, s kterými jsem  bydlela od svého narození i s mojí maminkou.

Vlastního otce jsem nikdy nepoznala. Babička byla Němka a pro mě moje nejmilejší Oma. Dědeček byl Čech, nesmírně dobrotivý člověk, a když nám komunisté zabrali barák a vyhnali nás, měl na starosti tři ženské. Omu, maminku a malé děvčátko. Naštěstí se nás ujal známý a ubytoval nás ve svém domě, kde žil se svojí matkou.

A tak jsme měli kde bydlet, sice bez koupelny, necky byly v prádelně na dvoře a splachovací WC na chodbě, které spolehlivě zamrzávalo přes zimu. Dnes se lidé chodí otužovat do studených řek, my měli otužování celoroční.

Oma s dědou byli ve dvou místnostech, ale dokázali vytvořit tak nádherné vánoce i z toho mála, co měli. Oma balila do staniolu oříšky, které věšela spolu s domácí čokoládou a míšenskými jablíčky na stromek. Na stromku obyčejné svíčky, ale celý zářil, když svíčky hořely. A těch dobrot, co Oma napekla a navařila. Obyčejná kamna na železných nožkách, ale z trouby se linula tak slastná vůně pečeného masa, že jsme se nemohli dočkat, až se octne na talíři. Jediné, co mi nechutnalo, byl kapr na černo se sladkou omáčkou.

Babička měla takový krásný stříbrný košíček a vždycky na vánoce přinesla ze sklepa koprčky, na které jsem na podzim chodila s dědou. Na vánoce tyhle hrušky byly jako máslo. A to ohromné těšení na dárky a zároveň očekávání, jak se jim budou líbit i moje malé dárečky. Samozřejmě nikde nemohly chybět svíčky, večerní moditba, babička byla věřící a spolu s dědou jsme ji doprovázeli do kostela na mše a tak tomu bylo i na Štědré večery. 

Když odešla moje milovaná Oma, měla moje patnáctiletá dušička veliký žal, ale děda zažil ještě i mého prvorozeného syna. Na oba moje prarodiče myslím s velikou láskou. Dali mi do života mnoho. Mnoho lásky, vlídnosti, skromnosti a úcty k druhému člověku. Jsem šťastná a vděčná za ten čas, který jsem s nimi mohla prožít. Moji milí, jistě je Vám oběma moc dobře v nebíčku.

Je až neuvěřitelné, že uplynulo již tolik času, tolik let, nechce se mi ani věřit, že z té malé holčičky  je dnes již dost staré děvče, které se tu vyznává ze své velké lásky k Omě a dědečkovi se slzami v očích. Na konci cesty každého z nás nastává rozloučení a kdo ví, snad i nový začátek. Vím, že Láska je pořád s námi, ta neodchází, ta tu zůstává navěky! 

Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Soňo, krásné vzpomínky. Mám podobné, byla jsem do 6 let s babičkou, s dědou jenom do 4, brzy mi zemřel. Po válce moc toho nebylo, ale o to bylo vice lásky.
Jana Šenbergerová
Soni, kdybych byla tvoje Oma, tetelila bych se teď blahem. Hezky vracíš, co ti bylo dáno. Kéž by to tak fungovalo vždycky.
Anna Potůčková
Soni nádherný a láskyplný článek, za který děkuji! Také mám nějaké vzpomínky na své prarodiče, kteří ale si nás moc jako děcka neužili a my jich také ne. Rodiče se brali ve vyšším věku a toto je hlavně důvod, proč jsou vzpomínky jen útržkovité. Doba tehdy byla spíše o chudobě ale přijde mně že byla bohatá láskou.
Eva Mužíková
Soni, děkuji Ti za milé zavzpomínání. ...Můj syn často vzpomíná na moji maminku, která byla pro něj ta " práva babička", se hřebínky ve vlasech a vždy s vlídným slovem v každé situaci. A já se přiznám že mu rozumím. Můj věk a dvě vnoučata ze mne babičku udělal, ale mým životním stylem se té vysněné babičce nepodobám. A opravdu bych chtěla mít ty krásné bílé vlasy sepnuté do hřebínků, třeba i šatovou zástěru a působit laskavě jako ta moje maminka. Ale doba je jiná, jsem jaká jsem. O mém opravdovém stáří vypovídají alespoň hluboké vrásky na mé tváři.
ivana kosťunová
S každým rokem navíc si uvědomuji, zač mohu být svým všem starouškům z dob mého dětství vděčná.
Jindra Hubačová
Soničko , krásné a dojemné vyznání, které mě donutilo se také vrátit zpět a vidím , že jsme to měly velice podobné . Též zůstávám vděčná svým starouškům a děkuji za jejich starost, péči a lásku , které se mi od nich dostávalo.
Daniela Řeřichová
Dojemné vyznání úcty, lásky a vděčnosti. Dříve byla větší rodinná soudržnost a jak je patrné z Vašeho článku, to pouto přetrvá navěky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.