Připravit se na dovolenou není žádná legrace

Cestuji ráda, ale v poslední době jen po Čechách. V zahraničí mi to přijde moc komplikované, ale ráda si o tom něco přečtu. Takže cestujte i za mě!

Na dovolenou jezdíme každý rok a jen po vlasech českých. Neděláme z toho vědu, každý to má nastavené jinak.

Heuréka, konečně spřízněná duše. Takže nejsem sám, kdo se takto připravuje na cestu. Díky, paní Hošková a díky i ostatním diskutujícím.

Ráda jsem si přečetla článek, protože zřejmě máme společné zájmy - cestování, objevování, psaní...když jsme měli před nějakou cestou, probíhalo to u nás podobně jako u vás. Nevím, jak to bylo u vás s kufry - ale já nenávidím balení kufrů, a to ze zcela jednoduchého důvodu - padali jsme obvykle pod tíhou zavazadel, jelikož nesnáším, aby se na něco snad zapomnělo, co by mi mohlo v cizině chybět. Zavazadla obsahovala mj. též příručky a výňatky z článků, abychom byli informováni a když už někam jedeme, tak abychom pak nelitovali, že jsme snad něco důležitého (pro nás, co jsme chtěli vidět) opomněli, jako se nám to stalo v Řecku, že nám unikl článek o objevu hrobky otce Alexandra Velikého, a tudíž jsme se tam nevypravili...abych to uvedla na správnou míru: to všechno děláme ze zájmu a nadšení, že uvidíme na vlastní oči to, o čem jsme třeba jen doposud četli či slyšeli, nikoliv proto, abychom se pak mohli chlubit před příbuznými a odškrtávali si, kde všude jsme byli... :-)) Naše vzpomínky nám zůstávají a obohacují náš život.

" Obtěžovat"???... Věrko já vím. Ukončeme to.

Evi, díky. Zájmy beru. Zapomněla jsem napsat, že Jenda má rád pejsky. Jeho psina je úžasná. :-)

Evo, nemusíš mít žádné obavy. Já tě určitě svou přítomností nikdy obtěžovat nebudu. Přemýšlím, jaké mám vlastně priority? Ale asi zcela obyčejné, jako každý, zcela obyčejný člověk. Snažím se po celý život žít. Je to hodně, nebo málo? A to, co jsem v průběhu svého života po malých střípcích nasbíral, nějak smysluplně využít. Je to hodně, nebo málo? Toť otázka!

Věrko, protože vy dva máte podle mne hodně společného, rozumíte si, doplňujete se. Asi jsem zvolila nesprávný výraz - priority. Tedy spíš zájmy. Upřímně píši, ale asi zase volím špatný výraz: "na Jednu nemám" a když se někdy ocitnu ve společnost takových lidí, jejichž zájmy a znalosti jsou velmi odlišné od mých, zkrátka nejsem ve své kůži. Už jsem kdysi někdy někde napsala, že jsem jako ryba ve vodě v oblasti péče o zvířata a v oblasti obtížně vychovatelné mládeže. Ale to je jen tak na vysvětelnou, proč jsem to napsala. Jsem přesvědčena, že vám dvěma je spolu dobře a z celého srdce vám to přeji.

Evko, proč? Mně se v Jendově přítomnosti dýchá velmi dobře. Je výborný společník, dobrý kamarád. Hodný, pozorný, vtipný, chytrý. Ale já nemám žádné priority (to slovo nemám ráda a tak neuvažuju.)

Také jsem párkrát vycestovala, zajišťovali jsme vše potřebné společně s manželem, později se synem. Jsem úplně jiný člověk nežli Ty v každém směru, snad jen vztah k pejskům nás trochu spojuje. Nikdy jsem nenapsala žádnou knihu, ani nepřipravovala podrobně jako Ty podklady na cesty. Nevím, jestli je to dobře, či špatně. Ale co vím jistě. Přestože Tě za tu dobu co jsi zde na íčku velice obdivuji, kdyby k tomu shodou nějakých okolností došlo, nedokázala bych ve Tvé společnosti asi volně dýchat. Zkrátka priority mého života jsou zcela jiné.