Chmel je naše zlato!

Ach jo, chmelová brigáda, byla jsem jen jednou, ale moc se mi to líbilo. Další rok nás poslali na sena do pohraničí, taky dobré, ale chmel byl asi nejlepší. Kouzelná atmosféra v letech našich kouzelných. Děkuji autorce za příjemné téma.

My jsme jezdívali jako studenti do Postoloprt na chmel. Spali ve staré škole, na takových pryčnách nad sebou, myli se studenou vodou.To byla hrůza, než se natrhal jeden koš, vertele6 daly zabrat. Srandy jsme užili zejména po skončení dne hodně, byly to krásné časy.

Já jsem jezdil na chmel rád. Naše SVVŠ jezdila v letech 1960 - 1964 do Kalivod a byla tam legrace. Bylo nás tam pár kytaristů a rozhodli jsme se, že Kalivody si zaslouží vlastní chmelovou píseň. Kamarád napsal slova, náš pan profesor je zhudebnil a tu písničku pořváváme na našich srazech dodnes. Dovolím si citovat kousek refrénu (snad se dámy neurazí): Nad šiškami miliony z milionu hrdel ozývá se Kalivody, Kalivody... A v srpnu 1968 jsme se s mou nastávající vetřeli na chmelovou brigádu k mateřské SVVŠ. Nebyl to dobrý pocit, když po silnici, u níž jsme česali, projížděla vozidla bratrských armád, ale i to jsme přežili.

Naše škola jezdívala na chmelové brigády na Žatecko.* Ale jen na to jarní zavádění chmele, takže jsme si i všichni užili chladnější počasí, také studenou vodu a spaní na slamnících. Ale jídlo jsme měli vždy vynikající a bylo ho hodně. A protože jsme museli skutečně hodně pracovat, tak jsme ty obrovité porce jídla úplně všichni spořádaly a byly za ně moc a moc vděční*

Mám skoro stejné vzpomínky z chmelové brigády. Byla jsem dvakrát, jednou v 69. V den srpnového "výročí" jsme jako třída hodinu v poledne stávkovali a po návratu do školy z toho byl průšvih. Jedna "ochotná" spolužačka nás práskla.

Tak já chmelovou brigádu užila jen pár dní. Asi jsem měla na chmelový pyl alergii, celá jsem se osypala a musela jsem domů. Třída ještě s jinou byla ubytovaná kousek nad Úštěkem v Ostrém. Jen z doslechu jsem se dozvěděla, že jelikož jsme měly ve třídě jen 7 kluků, randily dívky i s mladšími z prváku a chodilo se nahoru ke kapličkám...Tam já jsem se dostala až mnohem později, jako dospělá na výletě...Ale nebylo na co vzpomínat, než na tu děsnou vyrážku...

Tak já byla na chmelové brigádě 3x. Poprvé ještě před nástupem do prvního ročníku. Byla to krásná doba. Jezdili jsme do Kněževsi u Rakovníka. Bydleli jsme v nějaké stodole na palandách se slamníkem. Jak si ho kdo slehl, tak zůstal celý pobyt. Venku koryta se studenou vodou. První cigarety, první alkohol (tehdy frčela kofola s rumem), první lásky. A hlavně bez dohledu rodičů. Pamatuju si, že poprvé jsem nevěděla , co mne čeká. Ale v dalších letech už jsme byli mazáci. Myslím, že jsme dělali kolem 12 věrtelů. Holky oblečené jak strašák do zelí..a té legrace u trhání. Občas pršelo, občas pálilo slunce, dnešní děti by to nedělaly. Ale pro mne to byla jediná možnost, jak si každý rok vydělat na parádu z Tuzexu.

Jihočeský kraj, kam jsme se s maminkou přestěhovaly, byl bramborářský. Se třídou jsme chodili pravidelně na brambory, a to na střední škole, i pak na začátku studia na fakultě. Na chmelu jsem nebyla nikdy.

Zažila jsem to jen jednou, ale protože jsem byla "punťa", pracovala jsem pečlivě, ale pomalu. Myslím, že můj osobní rekord byl 9 věrtelů. Moc jsem tedy nevydělala, ale ta zkušenost za to stála. Tam jsem poprvé viděla šváby a myla se v korýtku jen studenou vodou. Díky, že jste mi ty krásné časy mládí připomněla. :-)

Maruško, děkuju za milý článek, který mluví za vše. Ano, legendární chmel a brigády. Když jsem byla malá holka chtěla jsem taky jet na česání. Moc se mi líbily věnce, které si potom česáči vozili domů na památku.