Tak ještě jednou z mého života

Lidičky já jsem to napsala opravdu jenom o svých pocitech. Vy máte své vlastní, ale nikdo nemůžete popřít že ta situace je opravdu neveselá, ba truchlivá.

Paní Hano , popsala jste přesně pocity mnohých v tomto období osamělých lidí. Snad už to všechno omezování nebude dlouho trvat. Když čtu na internetu o poměrech v některých nemocnicích, obdivuju ty zdravotníky. Nemůžou říct dost,máme toho plné zuby. Tak i my to ještě chvilku vydržíme. Můžeme chodit třeba s kamarádkou do přírody nebo prohlížet příspěvky na Facebooku. A to je vlastně, proč reaguji. Na Facebooku jsou skupiny, kam se můžete zaregistrovat , některé jsou otevřené všem. Jen si vybrat podle svých zájmů. Mne třeba zajímá vše o pěstování v zahradě , recenze na dobré knihy nebo poznatky z cestování po památkách a přírodě. Určitě byste si tam taky něco zajímavého našla. A pokochala se. Hlavně přeju pevné zdraví.

Hano, chápu a s potěšením jsem si přečetla Váš článek,neboť je to upřímně napsané. Mám také někdy takové pocity ,ale nic se nedá dělat ,jen vytrvat. Hano,hlavně zdraví a klidně pište Vaše postřehy ,neboť psaní docela hodně pomáhá a já je ráda čtu. Dík..

Maruško jste šikovná, ale houby ještě rostou ?

Našila jsem si hodně roušek, mám je nachystané na verandě, ale už se mi několikrát stalo, že jsem si ji zapomenula vzít - tak se musím vracet a tím mám víc pohybu, ale hlava mi už po těch různých a měnících se opatřeních asi víc chátrá.* Jinak žiji mezi dobrými sousedy, takže komunikuji klidně dál jako vždy přes plotky se všemi kolem i přes sousedy - ještě naštěstí dobře slyším i na dálku a při těchto plotkových setkáních si nemusím nasazovat roušku. Větší nákup mi vozí občas syn a do obchodu na 15 m2 se mi teď trmácet tři kilometry vůbec nechce, to si jdu raději do lesa najít nějaké houby * Haničko díky moc za milý článek *

Čeho je moc, toho je příliš. Už mi to omezování moc vadí. Hadr zapomínám , snad mě nikdo neudá...Teď nemám chuť jít nakoupit, když nemohu mít svůj košík.

Zuzanko děkuji ti za podporu a možná, že ty jediná jsi mi porozuměla. Asi jsem šlápla do vosího hnízda. Věřícím ten kostel opravdu chybí, bylo o jejich útočiště. A Boha nezatracujte. Mám dojem, že většině z vás situace vůbec nevadí a někdo si ji snad i užívá. Tak se mějte v těch dobře padnoucích rouškách a přeji vám hodně štěstí.

Hanko, moc krásný a také pravdivý článek. Ale měli by si ti naši představitelé uvědomit, že v našem státním znaku nejsou ovce, ale lev. Možná pokud tohle ještě bude trvat, je možné, že konečně se i lid začne rvát o svoji svobodu jako lev, a nebude trpět to, že z nás dělá někdo ovce!!!! Nepochopím třeba opatření v obchodech, kdy na 15 m2 smí být 1 člověk zatímco venku před prodejnou je pomalu 15 lidí na 1 m2.

Věruško máš pravdu někdy je ten život veselejší a děláš si z něho legraci, ale přijde den, kdy to nejde.

Kdo je zvyklý žít sám třeba řadu let, ten to bere tak nějak po staru. Pokud jsou doma manželé a ještě třeba v sousedním bytě potomci, také to nevnímají jako příliš velkou změnu. Ovšem ti, kteří jsou najednou izolováni bez možnosti to řešit jinak než jen televizí nebo internetem (zaplaťbůh za něj!), ti to určitě snášejí nejhůře. Nemysli si, Haničko, ačkoliv se snažím, také mám výkyvy, i když vím, že to není dobré. Tak piš, co Tě napadne, do ničeho se nenuť, oni si to chápaví čtenáři nějak přeberou. Díky!