Japonský ostrov Šikoku v purpurové barvě podzimu

Ano, myslím že jet do Japonska je pro mně už jen čirá utopie. Tak si aspoň o něm ráda přečtu.

Paní Helenko, Vaše cesty jsou pro mě velmi přitažlivé a považuji je za smysluplné, bezmezně Vám je přeji, protože nejste snobští turisté. Přiznám se, že po ZOH v japonském Sapporu počátkem 70. let, to jsem začínala učit na jazykové škole, mě zachvátila touha učit se japonsky. Navíc jsem si tehdy koupila knihu manželské dvojice reportérů, jméno už nevím, s názvem Sto pohledů na Japonsko. Takové cestopisy byly u nás vzácné. Nádhera a samá zajímavost. Ve vědecké knihovně v ČB jsem sehnala učebnici, ovšem pro samouky a pouze v latince, čili jen konverzačka pro letmé dorozumění. Přesto mě to nesmírně zaujalo, i to, jaký to je vůbec typ jazyka, jak se vyjadřují naše pády, věty tázací atd. Pak jsem ale uznala, že je to pro mě neúměrná dřina, kterou nezužitkuji, tak jsem to asi po 10 lekcích vzdala. Děkuji Vám.

Jo,jo, trochu vám závidím. Už se bohužel nepodívám nikam i když bych hrozně ráda.

Pěkné, moc pěkné!!! Pěkně jsem si zavzpomínal, podruhé se tam už asi nepodívám. :(

Děkuji za příblížení z cest po Japonsku. Můj sen: Čína, Indie, Japonsko, doufám že v příštím životě, v tomto bych to už určitě nedala a hlavně, mně vše zajímá, tak bych tam musela být alespoň 3 roky a to zase důchod by mi nestačil.