Zachováme vzpomínky. Trend, který baví čím dál více lidí. Zkuste naši Pamětnici

Fotky na papíru nelze nahradit, jsou "věčné" a je jedno, jestli černobílé, nebo barevné. Dnes se fotí do mobilu a když mi někdo začne ukazovat "krásné" na mobilu, kterým různě mává, tak mi to nic neříká.

Pamětnice je fajn.

To mi připomnělo, že bych konečně také mohla udělat pořádek ve fotkách, které mám sice většinou na jednom místě, ale v různých obálkách, a jak jsem zjistila, často bez data. Obálek jsou desítky, fotek stovky, a času zbývá čím dál tím ...

Já mám ráda stará i novější alba s fotografiemi. Mají svoji poezii.

Tak já asi patřím mezi ty " pořádnější" a fotky si už od dětství ukládám do různých alb koupených nebo udělané samovýrobou. Před pár lety jsem dostala k Vánocům od vnučky knihu s názvem "Babičko, vyprávěj...", do které zapisuji historky a vlepuji fotky. Slouží to zároveň jako rodokmen, tak jsem i našla ve starých dokumentech rodné listy již mrtvých předků a napsala vše, co o nich vím. Dá to práci, ještě nejsem hotová, ale snad se to povede. Doporučuji si to pořídit, zvláště nyní , kdy jsou už dlouhé zimní večery a navíc stejně nesmíme ven. Budete se u toho bavit celá rodina.

Bezva typ na dlouhé zimní večery! Já mám alba dětí ještě černobílá, fotky vnoučat oceňuji hlavně vytištěné, takže materiál na alba by se našel.

Udělala jsem totéž vnukovi dostal to k 18-tým narozeninám.Jsou to fotky v období,když byl malý a do jeho plnoletosti.Ještě tam chybí závěrečné taneční,nejsem schopná je nechat vyvolat.Totéž dělám tomu nejmenšímu,tam se zase "skladují" fotografie z našich dovolených.Je to paráda,když je u mě a listujeme v albumech,přitom vzpomínáme co se v tom čase událo.Opatruji to jako "oko v hlavě"protože při stěhování se mi ztratily moje fotky,které se bohužel už nevrátí.

Nejstaršímu vnukovi bude za 14 dnů 18 let a dostane ode mne dárek - fotoalbum s jeho fotkami od narození do dneška. Dalo mi práci právě na různých fleškách a extermích discích ty fotky dohledat, ale stojí to za to. Moderní technologie pádí kupředu, ale papírová fotka je nenahraditelná. Takhle pořídím album ještě dalším vnoučatům, doufám, že mou piplavou práci ocení :-)

Fotografie uchovávám v papírové formě v albech, s daty i jmény. Nápad se zvukovým záznamem se mi moc líbí. Nenapadlo by mě to! Už přemýšlím, jak to udělat. Načíst vnukům nějakou knížku? Povídání v nářečí? Díky za ten nápad!

Moc si vážím starých fotografií. Je to vzpomínka na nejbližší, kteří už tady s námi dávno nejsou. Naše vzpomínky nám nikdo nemůže vzít. Já mám ještě navíc další poklady. Jsou to korespondence mojí maminky s kamarádem , který byl totálně nasazen někde v Německu, mám dopisy, které psala moje teta babičce v době, kdy se léčila na tuberkulozu, nebyly léky a tak jí musely vzít část plic. Mám dopisy, které psal můj táta jako dítě bez matky v roce 1936 svému otci z ozdravného pobytu , kdy neměl peníze ani na známku. Dopisy mojí maminky se sestrou po roce 1948.. To je pro mne víc než ta fota. Fotky mých dětí jsou seřazeny v krabicích, fota z cest v albech.