Moje první kulinářské úspěchy

Milé kulinářské povídání. Jako když jsem se vrátila do mých kuchařských zacatků. A stejně nejraději vařím tak, jak jsem se naučila od maminky. Mám prostě nejraději klasiku, ta nikdy nezmizí.

Když se jídlo podaří, pochutná si pár strávníků. Když je kolem něho nějaký malér, pobaví to spoustu lidí. Vůbec si nepamatuji, co jsem vařila jako první jídlo, coby novopečená paní bytu, ale vím, že jsem za to nesklidila žádnou pochvalu, protože se mi to zcela nepovedlo. Nikdy předtím jsem se vařit neučila, ale byla jsem pomocná síla v kuchyni mých rodičů. Něco jsem odkoukala, ale vařit jsem se učila až vdaná. Můj manžel byl zmlsaný od tchýně, dobré kuchařky. Chválit mě začal až po mnohaletém soužití. :-)

Prima pohodička při zažívání oběda. Moje první buchty vdané paní, to taky bylo dílo :)

Úsměvné vyprávění, až na ten výbuch papiňáku.

No bezva historky, díky :-)). To já jako novomanželka jsem měla hlavně tento problém - uměla jsem z domova uvařit skoro všecko - jenže pro 8 lidí, ale pro dva nikoliv. Takže mě zkraje zachraňovaly např. knedlíky s burisony ... ;-))

Povedený článeček. A pobavil. Děkuji!

Děkuji za pěkný článek a nahozenou udičku. Moje kulinářské nezdary by vydaly na knihu. Můj první houskový knedlík byl nevábný válec s nedovařeným vnitřkem. Vydloubala jsem hmotu, nakrájela obruče a doprostřed vsadila kousky masa, hezky obložené ostatními ingrediencemi. Manžel prohlásil krasobruslařskou terminologií, že technická známka je čtyři a umělecký dojem jedna. A tak je to plus mínus dodnes.☺

Vzpomínám na příhodu z dětství. Na vesnickou pouťovou neděli se musela vždy péct husa nebo kachna. Maminka se ptala jedné sousedky, jestli ji taky pekla. Sousedka řekla: "Jo, pekla jsem ji. Letos na kremaci." Mamka se zeptala: "Na kremaci? Prosím tě, co to je za způsob? " A sousedka odpověděla: " No, že jsem to musela vyhodit i s pekáčem, jak to bylo spálené." Obě se dlouho smály.

Při vaření nastanou různé zážitky. Když mi bylo asi 13 let byla mamka v nemocnici, tak se mnou a s tátou byla doma babička a vařila nám. Byla to stará zkušená kuchařka, i jí se stalo, že při vyndavání knedlíků jí upadla celá šiška na podlahu - měli jsem tenkrát v kuchyni červený xylolit - takže knedlík byl červený. Babička ho bryskně napíchla na vidličku, hodila zpátky do hrnce, umyla ho a dala prkénko, rozkrájela a byly knedlíky k obědu asi s vepřovým se zelím. Táta nic neviděl a pochutnal si, já mu to samozřejmě neřekla. On také nic jiného než knedlíky nechtěl jíst.

Od mladi jsem milovala bryndzove halusky to byl duvod proc jsem se je naucila jeste jako svobodna varit. Kratce po svatbe pronesl novomanzel prani chlupatych knedliku k obedu, neznala jsem je ani postup a tak mi to typicky muzskym zpusobem vysvetloval z cehoz jsem pochopila ze se jedna o halusky jen provedeni bylo vetsi a vysledek se dostavil ke spokojenosti novomanzela a k nelibosti tchyne kdyz pronesl varis je lepe nez moje matka. Priznam se ze do dnesniho dne nevim jak se delaji chlupate knedliky, ale tech 55 let manzelstvi svedci o spokojenosti s moji kuchyni.