FOTO: autorka

Jak dlouhé jsou Lovosice?

23. 10. 2020

cestování Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dora Piperková 24.10.2020 10:13

Alenko, článek se mně, jako vždy, velmi líbil. Jen tak dál pro radost nás všech..... Pěkné výlety a fotografie, ať zase máme co číst a prohlížet.

Martina Růžičková 24.10.2020 09:57

Lovosice neznám, takže moc děkuji za přiblížení prima reportáží z vaší návštěvy.

Jitka Hašková 23.10.2020 19:13

A úžasné fotky.

Jitka Hašková 23.10.2020 18:09

Děkuji za zajímavé povídání o Lovosicích. Nikdy jsem tam nebyla. Je to moc hezké město.

Naděžda Špásová 23.10.2020 17:44

To rčení o Lovosicích samozřejmě znám a je celkem pravdivé, protože Lovosice opravdu dlouhé jsou. Dost často přes ně jezdíme. :-)

Elena Valeriánová 23.10.2020 15:50

Toulám se s tebou velice ráda. Krásný článek, napsaný vtipně a pro čtenáře zajímavě. Tak jak to umíš právě ty. Děkuji.

Jana Šenbergerová 23.10.2020 14:08

Lovosice "znám" jen z vlaku, kterým jsem tudy párkrát jela. Prošla jsem si je s tebou se zatajeným dechem - krásně popsané a perfektně doložené fotkami. Dík!

Alena Vávrová 23.10.2020 13:59

Ali, to je moc pěkné vzpomínkové toulání, včetně fotek. V Lovosicích jsem několikrát byla a mockrát projížděla a vždycky to byl fofr. Naposledy z nádraží na autobus do Radejčína ;-) .

Zuzana Pivcová 23.10.2020 13:07

To je hezké, když jsi takto docela významně spjata s městem. Lovosice si pamatuji pouze z vlaku, když jsem jezdívala z NDR. Z tamních komínů se barevně kouřilo. Pak jsme kolem jeli jednou "spanilou jízdu" na motorce. V okolí byly moc hezké silnice. Do města se už asi nikdy nepodívám. Díky, cestovatelko! :-D

Hana Rypáčková 23.10.2020 11:46

My máme za Sušicí Dlouhou ves. Prdítko, ale kolem silnice jsou je domy mezi řekou a kopci..

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Po nás potopa

V polovině června mě zaskočil můj muž otázkou: „Nevyrazíme někam? Od pondělí budu mít čtyři dny volna. Pojeďme někam do přírody, do ticha, kde budeme jen my dva, pes a vínko.“

Alena Velková

Magda (67 let): Našla jsem odvahu cestovat sama. Jsem na sebe pyšná

Pojedu sama k moři. Tu větu jsem převalovala v hlavě asi pět let. Jsem nerozhodná, mluvím mizerně anglicky. A jsem mistr v představách, jaké katastrofy člověka na cestách mohou potkat. Nakonec jsem to udělala.

Redakce

O tom, jak jsem si udělal hezký den

Udělat si "hezký" den ještě neznamená, že musí něco nutně vyletět do povětří. Bohatě stačí souhrn drobných událostí, které se s odstupem času stávají úsměvnými. Byť je to příběh malinko letitý, posuďte sami, co se může stát během jediného dopoledne.

Jaromír Šiša

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Lenost, která mohla mít fatální následky

Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i ohrnují nos. Je to krásná země plná nádherné přírody a příjemných, přátelských lidí. Hlavně se s nimi domluvíme bez výuky cizího jazyka a jsme si navzájem blízcí.

Jindřich Berka