Neretušujte mi vrásky. Nový trend ve fotografování

Čas i v naší tváři nezastavíme. Je to sám život, který nám utkává vzácné vějířky, ale nám pěkným děvčatům to přece vůbec nevadí a našim miláčkům ať člověčím, či zvířecím těm už vůbec ne.

Jsme jako stromy, s příběhem života vetkaným do tváří.

Já mám obličej samou vrásku okolo očí, na tvářích, na čele. Nepřemýšlím zda je to díky stáří, nebo díky stálému úsměvu, neřeším to. Nesnažím se je zakrývat, ani by to vlastně nešlo. Jsem podobná své mamince, jen mi chybí ty její krásné stříbrné vlasy.

Krásné fotky jsem měla jen v ranném dětství. Pak to byla vždycky hrůza. Až kolem padesátky jsem si uvědomila, že je to docela fajn. Ve skutečnosti jsem totiž vypadala pokaždé lépe než na fotkách. A vrásky - tak ty jsem do 61 neviděla. Pak jsem se najednou podívala do zrcadla a měla jsem všechny vrásky, jako kdybych přeskočila několik let. Je to vlastně normální, už to ani nevnímám.

Je každého věc ,jak se chce nechat fotit a jak vypadat ve stáří. Moje maminka uměla krásně stárnout . Měla vrásky a celý život se ničím nekrášlila a přesto ve stáří byla nádherná,usměvavá a smířená s osudem.Hodně záleží na tom ,jak ke stáří přistupovat a nebát se vrásek ,které jsou součástí stáří ,ale hrdě je nosit a být hlavně milá,laskavá a upřímná.

První portrét se mi nelíbí, ale jenom práce fotografa. Dáma je špatně nasvícena, ostré světlo. Třetí fotka se blíží tě první. Ostatní fotografie jsou jemné a portréty moc povedené.

Tyto dámy mají krásné starosti...