O xenofobii s úsměvem XIX: Rusové

Ivano, co je chandra, vím i já. Je fakt, že po babičce a matce ve mně koluje trochu ukrajinské krve. Věrko, obdivuji tvoje národnostní příspěvky. Co si myslím o Rusech? Nesnáším je, jsou falešní jak pětka, jejich vládě na obyčejných lidech vůbec nezáleží, ale ti si to dělají sami a asi si to i zaslouží. Nikdy jsem v Rusku nebylo a nikdy bych tam nejela ani zadarmo. Jsou tam určitě i hodní lidé, ale o těch se nemluví.

článek je velmi dobrý, myslím, že je to dobrá charakteristika Rusů.

Velmi pěkný článek. Protože jsem navštívila několikrát bývalý SSSR měla jsem možnost srovnávání např. s USA. Státy jsem poprvé navštívila v roce 1991 a to NY. Přiznám e, že když jsem viděla metro v NY nevěřila jsem, že je to možné. Oproti moskevskému bylo špinavé, odporné, plné bezdomovců. Prostě pro mně a nejen mně to byl fakt civilizační šok. Ale pak obchody plné zboží, jídla atd. byl šok druhý.Protože v Moskvě byly obchody poloprázdné. Američané většinou nevěděli, kde vůbec naše země leží a většinou nás považovali za Jugoslávce. Velmi dobře o všem píše Zuzka, se kterou souhlasím.

Byla jsem samozřejmě velmi ovlivněná politikou a především srpnem 1968. Na stážích němčinářů v NDR jsem se dvakrát setkala i s učiteli němčiny ze SSSR. Jejich znalosti byly velmi slabé, protože do té doby neslyšeli mluvit Němce, měli jen ruské učitele. Jako lidé však byli nesmírně milí a měli široké srdce. Ostatní včetně nás se k nim chovali poněkud povýšeně, že jsou dost zaostalí. Oni byli vychováváni v bludu, že u nich je největší blahobyt, a když přijeli byť jen do NDR, tak se z toho úplně složili a my z toho měli švandu. Později jsem se za to styděla, zvlášť, když jsem v archivu přišla k dokumentaci z 2. světové války. Po listopadu jsem se na svých zahraničních dovolených (na Kypru a na Krétě) setkala s bohatými Rusy, kteří rozhazovali peníze a byli nabubřelí. Na skutečný Západ si však zatím jet netroufli, nevím, jak dnes. Většina normálních lidí ale asi zůstala skromná a přátelská. Když byla na jaře složitá koronavirová situace v Itálii, poslalo tam Rusko zdravotnickou pomoc. Četla jsem na jednom webu (ruském) debatu a až na výjimky to všichni pisatelé schvalovali a svým zdravotníkům děkovali, že pomohou potřebným v zahraničí. A asi to nebyla žádná póza.

Charakterizovat Rusy není nic jednoduchého. Ruská duše je široká, jako jejich země. jestli si někdo myslí, že Rusy nějakými sankcemi a hrozbami zlomí, je na velkém omylu. To vše je jen posílí. Jsou to vlastenci a dovedou se uskrovnit. Rozdíl mezi městy a venkovem je tam ale daleko větší, než u nás. Přímo zbožňuji ruskou klasickou literaturu, která vypovídá o Rusech snad vše. Co se týče jejich dnešní politiky, tak to je pochopitelně o něčem jiném.