Můj smysl života: sbírat pochvaly

Blanko, příspěvek je úsměvný i přemýšlivý, je v něm nadsázka (manžel) i upřímnost (dětství). Rozhodně si zaslouží nevynucenou pochvalu. Nám se pochval doma nedostávalo (čekám, co napíše Věrka). Tatínek sotva zvládal své zbytky zdraví a pro maminku to byla jakási hrdá samozřejmost, že všechno umíme. Později se občas náramně divila, že neumíme. A když se u mě v pubertě k tomu přidaly mládežnické kritiky mého vzhledu (či nevzhledu), bylo dokonáno a pak jsem usilovala o pochvaly všude a ne vždy v dobrých rovinách. Dnes je to u mě tak, že vím, že něco umím a mnohé zase naopak. Ale na pochvalách už dávno nestavím (viz básně) a není to skutečně falešná skromnost. Díky za úvahu.

Též posílám pochvalu :-)

Blanko, po hodně dlouhé době jsi napsala článek a je perfektní. Děkuji a posílám Ti i já pochvalu, ať se Tvoje sbírka utěšeně rozroste. A jak říká můj bývalý kolega.... "Když mně nikdo necháválí, musím sám, co jiného mi zbývá".

Každá pochvala potěší , ale sbírat pochvaly , to slyším opravdu prvně.Bude určitě lepší začít sbírat něco jiného a manžela si nechat i když už nechválí,asi za Váš společný život vše pochválil a teď už je přesvědčen , že víte jak Vás má rád.Krásně napsané i čtivé. Dík.----

Blanko, další pochvala. Nikdy mě tohle nenapadlo, ale teď budu sbírat pochvaly taky.

:-) chválím tvou trpělivost ( a samozřejmě invenci, se kterou píšeš, dobře se to čte ).

Blanko, sbírat pochvaly - to zní krásně. Většinu z nás chvála taky potěší. Mě tedy zejména tehdy, když něčemu věnuji velké úsilí, které vede k dobrému, nebo dokonce skvělému výsledku. Ty ode mne dnes získáváš velkou pochvalu nejen za tuto dnešní glosu, ale za veškeré Tvoje články zde publikované.