Příklad toho, jak dobře to jde, již naznačila pěkná pozvánka na odpolední program s módní přehlídkou ve Zlíně dne 24. září 2020. Šlo již o šestý ročník této akce. Její popularita přesáhla hranice kraje a přilákala do Zlína návštěvníky nejen z blízkého okolí, ale také z daleka. Neváhala jsem. Vždyť vidět změny ve Zlíně, které se tam udály od mé poslední návštěvy okolo roku 1985, bylo konečně i v mém plánu pro letošní rok.
(NE)POHODOVÁ DOPRAVA
Předpověď slunečného počasí přímo vybízela k výletu. Přivstala jsem si a již v sedm hodin jsem seděla ve vlaku z Havlíčkova Brodu do Jihlavy. Tam jsem chvilinku počkala na autobus nového dopravce, s nímž jsem dojela do Brna. Zde jsem měla přestoupit na další autobus a s ním dosáhnout vytouženého cíle. Vybrala jsem to nejoptimálnější spojení, co se týče času stráveného na cestě. Můj plán byl přesný, skutečnost však naprosto odlišná. Já naivka jsem se domnívala, že když dálnice D1 přes problematickou Vysočinu je již opravena, že bude doprava plynulá. Na vině nebyl náš řidič, ten byl výborný. Ani autobus, ten byl velmi příjemný, jel tiše, plynule, sedadla měl pohodlná, vybaven všemi vymoženostmi, jaké si můžete na cestách přát. Nechybělo ani funkční WC, samoobslužný kávovar na nápoje zdarma, k dispozici rovněž zdarma noviny, časopisy... Prostě jízda jedna báseň. Ale jen do chvíle před Brnem. Tam již tradiční fronta a zpomalený provoz zavinily náš opožděný příjezd. Můj navazující spoj s odjezdem do Zlína v 9,00 hod. byl fuč. U okénka dopravce jsem se informovala o příštím spojení. Zjištění, že další jede až ve 13,30 hodin mě nepotěšilo a nehodlala jsem to akceptovat. Volba padla na vlak, ten měl odjezd v 10,20 hod. To již vypadalo lépe. Teď mi zbývala skoro hodina do odjezdu. Vyplnila jsem ji snídaní a kávou v nedalekém bistru. Spokojeně občerstvenou mě napadlo, jak je ten svět krásný, i když neběží všechno dle představ.
ZMĚNA MŮŽE BÝT I VÝHROU
Jízda vlakem malebnou krajinou jižní Moravy mi vynahradila ty ranní trable. Všechno bylo zapomenuto a já sledovala za okny právě nastupující podzim. Blízkým kopečkům na obzoru dopřávalo slunce bohatě rozhozené paprsky, které mu ještě zbyly z letních zásob. Najednou se objevila skála a na ní jsem neomylně rozpoznala stejnojmennou zříceninu, zvanou Děvín. Tato oblast bývala mým oblíbným cílem výletů do Mikulčic za archeologickými památkami, nebo do vinných sklípků, vzpomněla jsem si na první okouzlení Pálavou... Toto musím přijmout jako bonus. Vždyť původně jsem chtěla jet úplně jinudy, ale to by moje oči neuviděly tu okolní nádheru, na kterou už jsem málem zapomněla. Opět se mi potvrdilo , že všechno zlé je pro něco dobré. Rychlík jel dále přes Břeclav, Hodonín, Otrokovice. Paráda, již se blížím k cíli. Přestup v Otrokovicích mi nevadil, ani asi čtyři zastávky ve Zlíně. Konečně jsem se ocitla ve stanici Zlín-střed.
POHLED NA ZLÍN PĚKNĚ SHORA
Zdejší nádraží jsem z dřívějška neznala. Vždy jsem přijížděla buď zájezdovým autobusem, nebo osobním autem. Na to, že Zlín je krajským městem, tak se mi to tedy zdálo jako nic moc. Ale vždyť ono i na mnoha jiných nádražích to není lepší. Natěšena na jiné hezčí budovy, jsem se vydala ke známému mrakodrapu, abych se podívala na město pěkně z výšky. To jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Ten výhled byl okouzlující, prostě nezklamal. Obdivovala jsem architekturu Evy Jiřičné, která sem výborně zapadla a úplně novým stylem obohatila centrum města. Musím podotknout, že na terase v 16. poschodí Baťova mrakodrapu jsou instalovány dalekohledy, kterými vidíte nejen ten "Baťovský Zlín" s příznačnými továrními budovami i nízkými domky dělníků - to vše v typických červených, neomítnutých cihlách, ale i rozrůstající se město a okolo na horizontu svahy kopců Zlínské vrchoviny, obepínající největší město jihovýchodní Moravy.Vydržela bych se tím pohledem kochat mnohem déle, ale musela jsem tuto impozantní budovu č. 21 opustit, abych přišla včas na začátek programu. Vždyť další íčkařky se po mně již mobilem sháněly. Chtěla jsem se s nimi přivítat ještě před přehlídkou. Byly tak hodné, že mi držely místo v první řadě. Děkuji vám, děvčata.
MÓDNÍ PŘEHLÍDKA SE ZDAŘILÝM PROGRAMEM
Její průběh by si zasloužil více řádků. Avšak proto, že už se zde článek na toto téma objevil (...), já už jenom doplním a znovu zopakuji, že to všechno bylo precizně připraveno a proběhlo v radostné náladě od začátku až do konce. Samozřejmě, že vše bylo v souladu s opatřeními proti šíření koronaviru. Tímto děkuji těm, kteří se podíleli na přípravě a realizaci akce. Největší poděkování patří Hance Lancové, která všechno perfektně zorganizovala. Ještě poznámka na závěr. Bez návštěvníků by to celé nemělo žádný význam. Jsem ráda, že jsem mohla být jednou z nich a rovněž se příležitostně setkat s veselou moravskou partou íčkařek, byť na krátký čas. Vlak nečeká a moje cesta je daleká. Díky a těším se na další setkání, doufejme, že brzy již bez roušek.
HODNĚ ZDRAVÍ, DRAZÍ, AŤ NÁS COVID NEPORAZÍ.