Kouzlo časů minulých: Mejdličko

Naděždo opravdu se mnou souhlasit nemusíte. Jsou to přece jenom moje vzpomínky.

Mejdlíčka nás rozdělují. Taky jsem je ráda neměla. Ale meruňkovou dřeň v papírové krabici. Sestra milovala cukrkandl a atlasky, já jen karamely.. My zase měli doma černé hodinky při svíčce, když nešel proud a žebronily jsme se sestrou o povídání, co bylo, když rodiče byli malí. Hezké vzpomínání..

Já zase milovala atlasky, sisinky, šumák ve tvaru kostičky, žužu... Takové vzpomínání na dětství se mi líbí. A procházky v ulicích Prahy jsem absolvovat prostě musela, nedalo se nic dělat. A někdy byly zajímavé. Ovšem až na ty strašné modely, které jsem si pokaždé musela obléci, ikdyž jsem protestovala.

Mejdlíčka jsem ráda neměla. Žádná chuť. Fialky, pendrek, pitíčko s brčkem, eskymo to jsem měla ráda.

Vzpomínám, i na ty dobroty, myslím, že o něčem se tu zmiňovala i má sestra, protože vím, že jsme chodily loni v létě po krámu Jednota v Týně a dělaly jsme nějaké záběry na retro výrobky. Bylo tam i žužu nebo snad i fialky, už nevím. Vzpomínání na dětství v tomto případě nebolí. Ale společné stolování? Náš tatínek už byl nemocný a mnohdy s námi nejedl..... Díky, Hani.

Hanko, krásné vzpomínání, mejdlíčka, co jsem se jich namlsala. Článek není jen krásným vzpomínáím, ale při čtení krásně zahřál u srdce.

Mejdlíčka pamatuju a taky šumavské jahůdky, ty mi vždycky dávala babička. Procházky na vesnici se nekonaly, leda tak na pole nebo do kravína. :-) Ale chodili jsme pást krávy a kozy, holky a kluci různého věku, to bylo fajn. Opékali jsme buřty, brambory, mastili karty ... Kolikrát naši zvířecí svěřenci přišli domů dřív než my. :-)

Hani, děkuji za vzpomínku. Mejdlíčka jsem měla moc ráda. Chodila jsem si pro ně do konzumu u nás v domě. Taky pro pendrek. :-)

Ano Hani, tak nějak vypadalo naše dětství a mládí. Já měla nejraději fialky a eskymo, nemusela jsem mejdlíčko a pendrek, ale taky jsem ochutnala s ostatními. S rodiči na procházku po Plzni se chodilo, ale i za město do přírody, společné stolování, zvláště nedělní oběd, bylo samozřejmostí. S klukama to bylo tak, jak píšeš, prostě to byly prima časy. Děkuji za Tvé vzpomínky.

Hezké vzpomínání. Každá generace je v něčem odlišná a je to tak dobře. Jen myslím, že dnešní tři-čtyřicátníci jsou ošizeni o tu soudržnost, pospolitost, debaty, vášnivé - ale neurážející - diskuse ke společnému tématu a ideálům. Trochu mi chybí dialog, spíš se setkávám s monologem.