A vzpomínky nám zůstanou

Tak to je článek, který bych mohla napsát úplně stejně. Jen místně by to nebyla Praha, ale Koryčany. Tam jsme bydleli na smíšeném internátě, kluci měli pokoje dole, a m děvčata o patro výše. Bydlelo se tam na zámečku. A protože okolo něj chodili dost často i kluci z Koryčan, tak jedna spolužačka se do jednoho z nich zamilovala (nakonec se také vzali). Chodila s ním večer randit a několikrát se nestihla vrátit včas před uzamčením internátu a tak za pomocí pevně svázaných prostěradel jsme ji tahaly oknem. Nikdy se na to nepřišlo. Ale několikrát vychovatelé načapali kluky na našem podlaží ještě před vstupem na dívčí pokoje. My měli pokoj hned vedle vychovatelů. A ne nadarmo se říká, že pod světlem je největší tma. Kluci se v noci dostali až na náš pokoj, a když uslyšeli nějaké vrznutí dveří rychle zalezli do volných postelí a chovali se jako velcí spáči. Vychovatel rozsvítil, a když viděl že všichni spíme tak odkráčel asi na kontrolu dalších pokojů. Než byl budíček, kluci šikovně odkráčeli do přízemí.