Paní, kam jedete? Navazovat hovory ve vlaku je užitečné
Ilustrační foto: ingimage.com

Paní, kam jedete? Navazovat hovory ve vlaku je užitečné

18. 9. 2020

Oslovit cizího spolucestujícího ve vlaku? To je pro někoho naprosto nepředstavitelná věc. Pro jiného naopak běžná situace. Může přinést spoustu nečekaných zážitků, dokonce i životních změn.

Nebýt toho, že se nebojí dávat do řeči s cizími lidmi, nenapsala by Alena Mornštajnová knihu Slepá mapa, jeden z nejprodávanějších a nejoceňovanějších románů posledních let. Ráda jezdí vlakem a říká: „Konverzace v nich už není jako dříve. Hodně lidí kouká do mobilu, já si čtu.“

Ale přesto jednou měla štěstí. Do kupé si přisedla dáma ve věku asi kolem sedmdesátky a daly se do řeči. Paní vyprávěla o svém životě, pak vystoupila. To, co spisovatelka během cesty z Valašského Meziříčí do Pardubic slyšela, se stalo základem pro její knihu. „Vytvořila jsem příběh Alžběty, jak se ta paní jmenovala, ale dál jde o příběh jiných lidí. Propojila jsem různé osudy dohromady, ale ona byla inspirací,“ vysvětlila Alena Mornštajnová.

Podobně ke spolucestujícím přistupuje advokátka a rovněž autorka řady knih, bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. „Dojíždím vlakem z Plzně do Prahy. Mnoho lidí, kteří jezdí takto pravidelně, se už vzájemně zná. Někdo nemá náladu mluvit, někdo je introvert, ale já z vlastních zkušeností vím, že nezávazný, náhodný hovor s cizím člověkem, udělá dobře, je osvobozující, zlepší náladu. Stává se, že si tak lidé začnou vyprávět své příběhy. To mám moc ráda. Beru to jako inspiraci pro psaní knih,“ říká.

Dříve bývalo běžnější dávat se ve vlaku se spolucestujícími do řeči. Svou roli v tom hrály kupé. Když se ocitne několik lidí pohromadě v malém prostoru, dříve či později, se někdo z nich do řeči zkusí dát. Dnes má hodně vlaků velkoprostorové vagony jako například Pendolino či mezinárodní rychlíky. Ty konverzaci moc nepřejí. Lidé sedí za sebou, je to anonymní prostředí.

Zvyk konverzovat ve vlaku však nejvíce zničily mobilní telefony. Naprostá většina cestujících do nich kouká. Signál pro okolí je jasné: pracuju, něco hledám, čtu, nerušte.

„Nedávno jsem jela za dcerou do Košic. Uvědomila jsem si, že z celého velkého vagonu v Pendolinu jsme se jen čtyři lidé nedívali do mobilu. Dva z nás četli, jeden pán koukal z okna, jedna paní spala. Dříve jsem se cestou z Prahy na Slovensko zpravidla dobře pobavila. Zažila jsem i situaci, kdy se cizí lidé v kupé dělili o dobroty, kdy pán vytáhl láhev něčeho ostřejšího. Já nejsem moc společenský člověk, ale dát se do řeči ve vlaku mi nevadilo. Nevadilo mě, když mě někdo oslovil, byl slušný, chtěl si mluvením zkrátit cestu. Tak nějak to k cestování patřilo. Teď mi to chybí,“ vypráví jednaosmdesátiletá Marie, která často jezdí na Slovensko k příbuzným.

Mnozí lidé mají z dřívějších let z cestování a navazování kontaktů ve vlaku příjemné, legrační, ale i nepříjemné zkušenosti.

„Jednou, asi před deseti lety, jsem se dal do řeči se slečnou, která se mnou byla v kupé. Měla naprosto krátké šortky, tak krátké, že jsem si nemohl pomoct, abych jí nekoukal na nohy. Tak jsem pronesl něco ve smyslu, že by mě zajímalo, kam cestuje, na jakou příležitost se teď nosí takové kraťásky. Že je škoda, že to za mých mladých let nebylo. Odpověděla, že jestli ji nadále budu obtěžovat, zavolá průvodčího nebo policii. Bylo mi strašně trapně, ale starší žena, která tam seděla také, se smála a když slečna odešla, řekla, že dnešní mladé holky jsou upjaté puritánky. No ty šortky na upjatou puritánku nevypadaly, nicméně jsem udělal závěr, že dnes je lepší ve vlaku nekonverzovat,“ vypráví se smíchem sedmdesátiletý Richard.

Někomu může být značně nepříjemné, když ho někdo cizí osloví.

Ne každý také ovládá umění náhodné, nezávazné konverzace s cizími lidmi a může být nezdvořilý, příliš zvídavý, až otravný.

Ovšem, když se zadaří a ve vlaku se setkají lidé, kteří jsou takzvaná podobná krevní skupina, cítí, že si chtějí povídat a zjistí, že mají o čem, může z toho být velmi příjemný zážitek. A pokud někdo, kdo rád vypráví, natrefí na někoho, kdo umí psát, může z toho být i skvělý román.

seznámení společnost
Hodnocení:
(4.7 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Já jsem poměrně kontaktní,docela si myslím, že poznám s kým můžu diskutit :-) Což se hrubě nelíbí mojí manželce, pokud je v dosahu. Má to nastavené jinak.
Marie Faldynová
Já si ve vlaku popovídám, když je s kým. Někdy jsou to opravdu zajímavá setkání, jindy vidím, že se lidi bavit nechtějí. S rouškami je to opravdu komplikovanější.
Milena Znamenáčková
Ve vlaku a autobusu si buď čtu, nebo mám sebou pletení. O hovory opravdu moc nestojím, pokud se nejedná o dotaz, kde vystoupit, nebo podobně. Hodně lidí má v mobilu nahrané knihy, takže nevím, proč by do nich neměli koukat. A nebavila jsem se na potkání s každým i před existencí mobilů, mám ráda svůj klid.
Zuzana Pivcová
Vlakem často nejezdím, ale přistihla jsem se, že často začínám konverzovat v obchodech, ne v hypermarketech, kde je fofr, ale v samostatných speciálních obchůdkách, třeba se zdravou výživou, přírodní kosmetikou, potravinovými doplňky, tam si rozumíme.
Hana Rypáčková
Povídám si, když si sednu s někým, kdo se taky rád baví, ale teď jsem ráda sama s náhubkem v kupé. A když s někým, tak mlčíme . Pak že nás to nepoznamená..
Jana Tulejová
Teď už vlakem málo jezdím, ale vzpomínám si, jak jsem kdysi cestovala do Hradce Králové a přisedl známý, starší nahluchlý pán, znali jsme se z jógy. Byl půl roku v Indii a vyprávěl o svých zážitcích. Poslouchal celý vagón, bylo to velmi zajímavé a cesta nám utekla ani nevím jak.
Zdenka Soukupová
Bohužel (nebo bohudík?) vlakem ani autobusem moc nejezdím, tak s tím nemám zkušenost.
Jana Šenbergerová
Kdysi jsem si ve vlaku ani autobusu dlouho nečetla, vždycky se našel někdo, kdo se dal se mnou do řeči. A když si nikdo neměl chuť povídat, jen jsem sledovala ten cvrkot. Teď by mě ani nenapadlo si v dopravním prostředku číst, raději se dívám z okna, zatímco ostatní fungují ve "virtuální realitě". Sama hovory nezačínám, ale povídám si ráda, když se někdo "potřebný povídat" najde. Nevěřili byste, jak chování pasažérů vypovídá o jejich charakteru. Bavím se tím dodnes.
Jarmila Komberec Jakubcová
V době rouškové, kdy ve vlaku stěží dýcháte, tak jste rádi, že dojedete ve zdraví.
Marie 00000
Sem tam se mi stalo, že jsem se sešla ve vlaku s partou senzačních lidí. Ale většinou čumí do mobilu....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.