O xenofobii s úsměvem XVII: Rakušané

Nikdy by mne nenapadlo hledat podobnou knihu, a tak vám moc děkuji za citace z ní. Je to vtipné a čtivé a jsem nadšen!

Rakousko neznám, jen jsem jím několikrát projížděla jinam, zažila jsem tam do té doby nepoznanou vánoční atmosféru ve velkém a při té příležitosti jsem poprvé ochutnala pečené kaštany. Na pohled je tam pro mě krásně.

Pane Charváte, uniklo vám, že autorkou textu nejsem já. Pouze jsem ho výběrově vypsala z citované publikace. Tak jako v předchozích 16 případech svého seriálu O xenofobii s úsměvem. Je jasné, že lidé mohou mít s příslušníky jiných národů různé zkušenosti. Zobecnění vlastností nějakého národa je věc ošidná. Přesto mě bavilo si publikace série Xenofobní průvodce číst a baví ně z nich vypisovat to, co mě zajímá, pro čtenáře tohoto portálu.

Díky za další pokračování :-).

Děkuji vám. Myslím, že rakouská identita je charakterizována velmi výstižně. Rakušany osobně neznám. Byla jsem pouze týden na poznávacím zájezdu v Alpách a jeden den vlakem ve Vídni. Zuzko, na Rexe jsem se dívala ráda.

Zajímavý pohled na jižní sousedy. V Rakousku jsem byl dvakrát, a to ve Vídni a v Národním parku Vysoké Taury. Obě prostředí, i když rozdílná, se mi velice líbila. Otec mi vyprávěl, že snad ve Vídni měli příbuzné a že tam občas, jako kluk, jezdil. Bohužel po válce se již neozvali.

Velmi zajímavé, díky Věro.

V rámci své práce ve vojenském archivu jsem se setkala i s několika Rakušany, někteří měli v oblasti historie i kultury docela vysoké postavení. Byli srdečnější než Němci a povahově mi byli bližší díky určité benevolentnosti. O společné historii svědčí i množství tamních příjmení. Když jsem se kdysi trochu dívala na krimiseriál Komisař Rex, bavilo mě při nabíhání závěrečných titulků sledovat příjmení lidí z filmového štábu. Byla to jen trochu upravená čeština. :-D Vídeň byla mým prvním cílem výletu na Západ. Nezapomenu, jak jsme po přejetí hranic s Marcelou jen zíraly, jak to bylo všude čisté a upravené. Ten rozdíl jsme při vzpomínce na Pyšnou princeznu nazývaly Půlnoční království a Miroslavova země.

Tak Rakušany fakt neznám, byla jsem před lety ve Vídni, bylo to před vánocemi, na trzích byli všude andělé a to zrovna nemusím. Máme k nim určitě blízko, vzhledem k minulosti, takže tam určité podobné znaky budou. A mají taky krásnou přírodu, jako my. :-)

Autor líčí Rakušany s určitou nadsázkou. Ne se vším ale souhlasím. Především, Rakousko je vyspělá, kultivovaná země s vysokou úrovní života. Pravdou je, že k Maďarům mají blíže, než k nám. Byl jsem v Rakousku několikrát, pravda, nebyl jsem ve Vídni. Ta je, zřejmě, jako metropole, asi jiná. Projel jsem dvakrát Salzkammargut, nádherná krajina s jezery, a třikrát jsem byl na pobytu v Alpách, které jsou úžasné svou monumentálností a pohodovými a vstřícnými lidmi. Turistický servis nemá zřejmě ve světě obdoby. Alpská údolí jsou pohádková, všude jsou restaurace, lanovky, žádný bordel, jako u nás, uklizeno, kytky, upravená okolí domů. Byly to pro mne pohodové týdny. Pouze jejich Weissbier se nedá pít.