Když tělo zradí duši

Od května do půlky srpna jsem prožívala přesně totéž. Při čtení jsem si říkala, to jsem byla já. Ale ještě nejsem úplně v pohodě po úrazu a 2 operacích, ale už je přede mnou naděje. Děkuji vám, že jste mou beznaděj tak krásně popsala. máte dar. Přeji vám zdraví a aby duše jásala.

Všechny mé palečky, Haničko, spolupracovaly.

Děkuji všem

Nádherně napsaný článek Hani, jsem ráda, že jsi zase v souladu duše a těla, je to opravdu moc důležité. Zároveň bych chtěla navázat na komentář paní Věry j. To, co popisuje, to s malými odchylkami znám, a kdo to neprožije, jen těžko uvěří. A když se k tomu ještě přidá bolavé tělo, tak má člověk co dělat, aby to nějak zvládl. Přeji hodně zdravíčka Tobě, ale i všem lidem dobré vůle.

Jak si člověk oddychne, když zlé zase odpluje.

Hani, jsem ráda, že vše dobře dopadlo. Tělo a duše jsou propojeny. Na tom je založena psychosomatika. Jenže, co když duše zradí tělo? Ani v nejmenším nechci tvoji situaci zlehčovat. Utrpení, které jsem v životě prožila, když mě zradila duše, bych nepřála nikomu. Pokud je duše (rozum) v pořádku, může na tělo působit. I když v tvém případě to trvalo bolestně dlouho. Jenže, co když duše v pořádku není? Tělo jí nepomůže. Nemá žádný „externí zdroj“, který by jí pomohl. Abych byla konkrétní. Trpěla jsem úzkostnými stavy. Bála se vyjít na ulici, jet v dopravním prostředku, jít kamkoliv mezi lidi. Nadlidský výkon pro mě byl dojet do práce a domů. Bylo mi na omdlení, potila jsem se, třásla, zem se mi hýbala pod nohama, viděla jsem černobíle, před očima mi plavaly nápisy na obchodech. Denně jsem musela vyvinout neskutečné úsilí, abych odešla z domova. Zvládla jsem to. I pomocí léků, samozřejmě. Ale primární bylo, že jsem věděla, že pokud nevyjdu teď, nevyjdu už nikdy.

Hani, děkuji. Moc se mi dnešní článek líbil. Je v něm spousta pravdy.

Máte zajímavé úvahy. U mne se duše s tělem prala vícekrát. Ale, jak píše paní Kosťunová, duše bývá silnější. Duševně silný člověk daleko lépe překonává fyzické problémy. Jak jsem psal v jedné básni - je třeba vstát a jít dál.

Prožila jsem něco podobného před jedenácti lety. Naštěstí se oboje opět spojilo. Tobě i sobě přeju, aby nám to vydrželo ještě hodně dlouho.

Hezky napsané ! Já bych za tou duší viděla mozek. Ten dokáže neuvěřitelné věci. Umí totiž poručit tělu. Sama jsem to na sobě několikrát vyzkoušela. :-))