Do koše s tím! Už se ví, jak Češi plýtvají jídlem. Například průměrný Brňan vyhodí za rok přes 37 kg potravin

Já teda nevyhazuji, dokonce sbírám pro známé i skořápky a tvrdé pečivo, pokud ho nespotřebuju na strouhanku. Ale bohužel musím napsat, že se mi mnohokrát zkazilo ovoce nebo zelenina dřív než by měla a taky plesniví pečivo. Kdo je sám, nemůže kupovat velké balení u pekaře a je závislý na tom dopékaném ze sámošek.

Kdyby dělali průzkum u nás, tak jim zkazíme průměr. Zažila jsem v životě hodně bídy a jídla i surovin si nesmírně vážím. Samozřejmě doma nějaké zásoby máme, ale tomu přizpůsobujeme jídelníček. Pokud se navaří víc, sní se druhý den, no bóže, nejsme školní jídelna, kde se tento prohřešek nesmí a jde po něm hygiena. Hlavní je nakupovat s rozumem.

Článek je zajímavý, ale měli by ho číst hlavně mladí. Málokterý senior vyhazuje tolik jídla. Taky chodím nakupovat z letáků, ale co jsem si koupila před 40 lety lednici s mražákem, tak nevyhodím žádné jídlo. Pečivo mám pořád na mražáku, zrovna tak maso a vařím vždycky víc a dávám do krabiček. Takže zásoby musí být. Když se mi zrovna nechce do bchodu, mám kam sáhnout. Ale nevyhodím nic.

Plýtvání jídlem mi vadí u sebe i u druhých, vždy se dá nakupovat s rozmyslem a kombinovat různé zbytky, kamarádka v Praze suší pečivo a vozí ho do Zoo. Kdo chce, hledá způsoby,kdo nechce, hledá důvody...

Neplytvám, nakupuji co potřebuji a něco mám vždy v mrazáku. Za oknem čekají ptáčci na drobecky, slepičky taky rády a syn má prasátko, tak každý skrojek usušíme . Ani zrno /pardon/, drobek nazmar. :-)

Jsem zvyklá mít doma určité množství trvanlivých potravin, protože ne vždy je možnost dojít na nákup, část zeleniny i ovoce si vypěstujeme, část průběžně nakupujeme podle potřeby, potraviny s kratší spotřební lhůtou nakupujeme jednou týdně, něco málo masa mívám v mrazáku, maso a uzeniny mi vozí pravidelně e-shop jatek sídlících pár desítek kilometrů od nás. Zbytky máme minimální, co lze dáváme slepicím a jinak slupky apod.kompostujeme. Doma mě učili,že za každou potravinou se skrývá určité množství lidské práce a té si musíme vážit.

Nemám ráda puntíkáře a tzv. harpagony, to neznamená, že mi nevadí plýtvání.Mí rodiče přišli o své úspory při měně, dokázali podpořit i dědu s babičkou, babička byla skoro bez důchodu, děda si pak po nemoci stačil i na důchod něco navýšit.Já i můj sourozenec jsme nikdy neměli hlad, oběma byla dopřána škola s maturitou, jiní mí vrstevníci nemívali tolik hraček a knih.Byla za tím i obětavost celé rodiny, práce.Dodnes si toho vážím, tak si vážím, i toho, že se v dnešní době dá sehnat chutný chléb, který se druhý den dá ještě sníst bez odporu.Nemám od dětství problém, rozdělit se o jídlo s jiným, i se zvířaty.Zbytky se vždy dávaly slepicím, psům,kočkám.Ani v současné době nežji na vesnici, Chlupáče a opeřence ve svém životě mám neustále, i na zahradě vítám vše živé.Pečivo, které nesníme, se usuší, pokud nejde na strouhanku, jde pro zvířata, nejen pro naše, ovšem, nesmí mít známky plísně.Co nejde jinak zužitkovat, vracím přírodě, kompost vše vrátí zpět v podobě kvalitní zeminy.Myslím, že je lepší, se s někým domluvit, než něco jen tak hodit do popelnice.

Možná jsou čísla vědecky spočítaná správná, ale článek je poněkud zavádějící. Podle toho to vypadá, že plýtvájí svojí bezbřehou hloupostí jen ti zatracení důchodci. Ti nakupují jak zběsilí, ti vyhazují jídlo, ti mají velké červivé zásoby ... Ano, klidně se přiznám, nakupuji zboží podle letáků a mám skoro vždy doma, to co potřebuji. A přesto neplýtvám, prostě proto, že nakupuji s rozmyslem a umím hospodařit. A právě proto si nikdy nestěžuji, že nemáme peníze. Když uvařím a vidím, že jídla je více, odeberu hned do krabičky a zamrazím. Nevyhodím. Druhá věc je ta, že bydlime na vesnici s jediným, docela předřazeným, obchodem. Pak tady máme jeden malý obchůdek a vietnamskou večerku. Určitě je to jiné ve městě, kde je obchodů jak blech v kožichu. A pokud se mi stane, že něco přece jen už není k jídlu, jsem ta a) na sebe naštvaná a za b) jsou tu ještě slepičky. Ale ani těm bych nedala třeba něco plesnivého. Vždy mě spolehlivě namíchne, když se stále poukazuje na seniory pomalu jako na nesvéprávné chudáky.

Patřím k těm šetrným "hospodyňkám", které od jídla téměř nic nevyhodí. Pokud i z malého množství potravin, které nakupuji, něco zbývá, dám zbylé do mrazáku a ve vhodnoiu dobu použiji třeba do polévky, omáčky nebo do salátu... Občas se mi podaří vytvořit i docela chutnou fantazii. Když se mi zcela výjimečně něco v ledničce zkazí nebo neuhlídám datum spotřeby, zlobí mě to. Nedovedu si vůbec představit ty téměř dva metráky vyhozených zbytků od čtyřčlenné rodiny z nějakého městského sídliště. O financích už raději vůbec neuvažuji.

Nevyhazuji nic krome slupek z brambor, zeleniny, vrchni listy salatu, zeli, kapusty, kvetaku, kupuji podle toho co mam v planu varit cely tyden, prebytky konci v mrazaku a kdyz mne nici soucasne vedro nemusim se postavit k plotne ty dve porce nejake dobroty se tam najdou, pecivo nastrouham na strouhanku, chlebove topinky s ajvarem, volskym okem nebo zapecene se syrem jsou zadanou veceri.