Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi

Opět pohled mladší generace: jedna babička, dokonalá kuchařka, od té člověk snědl i neoblíbené jídlo. Druhá babička? Samé polotovary, polívka z pytlíku, i to blbé kuře zvenku vysušené, zevnitř ještě zmrzlé. A strašně se divila, že u ní nechceme jíst... Ale jinak zlatá, jen se prostě nenarodila pro vaření.

Jak čtu příspěvky níže, téma je aktuální a řešení ne právě jednoduché. Asi mám to štěstí, že vnoučatům u mě chutná, možná proto, že jejich maminky nevaří. Jsem zvyklá experimentovat, vůbec nevařím tradiční těžká jídla. Vnouček má takový fór: Babi, to vůbec není dobré. (pauza) To je výborné! Dokonce mě přesvědčovali, abych šla vařit do školní kuchyně. A zároveň respektují, že já odmítám chodit do řetězců rychlého občerstvení.

Čeká mě čtrnáct dnů vaření, kdy budu muset skloubit chutě dvou dospělých a dvou vnuček. Budu se snažit vyhovět, ale pokud někomu nebude chutnat, co uvařím, bude mít smůlu. U nás se nehraje na "to mi nechutná", ale na "máš hlad? tak jez, nemáš, nemusíš". Samozřejmě se to mnohem snáz napíše, než prožívá. Ale já se nedám! :-)

Prostě se máme moc dobře. A to je dobře. Někdy... :-)

K babičce vnoučata jezdí většinou max na týden v létě. Myslím, že není takový problém vymyslet jídlo, které bude vyhovovat moderním trendům: 1) Méně kalorické - není to žádná schválnost, ale prostě nemůže jíst to, co dřív jedli lidé, když makali na poli... Taky si občas dám něco nezdravého, ale nemůžu takhle jíst u babičky od rána do večera celý týden 2) Nechemické. Nečekám, že bude babička dělat vývar z kila hovězího zadního. Ani nečekám, že bude vyvařováním trávit hodiny. Myslím, že jen moc vymýšlí, čím vnoučata uctít, přitom vejce natvrdo a trocha zeleniny je zdravá a levná večeře... Přijde mi skoro až schválnost - tvářit se, že se v jídelníčních obou generací nenajde na týden průsečík. Jestli jí babička krkovici a utopence a děti tofu a šmakouna, tak se najde průsečík třeba v čočce na kyselo, vajíčkách, hrachový kaši, tvarohové pomazánce, kuřecím vývaru, ...

Společné obědy s mladými řeším tak, že se jich zeptám, co mám uvařit. Vnoučata ještě nejsou ve věku, kdy by řešila složení pokrmů, takže to mě možná teprve čeká. Zatím jim vařím to, co jim chutná a špagety nebo hranolky s kečupem neřeším, protože nechci, aby vzpomínaly na prázdniny u babičky stylem - vařila samé blevajzy a nutila nás je jíst :)

To je zase kravina. Tady se zase vyblili výživoví poradci. Mým vnoučatům tyhle recepty po babičce právě chutnají.

já respektuji, že má každý jiné stravovací návyky, a když k nám někdo zavítá, tak ho chci především potěšit. Pokud se dozvím, že někdo něco nejí, tak příště nabídnu to co má rád, když ten někdo definuje co to je. A na co si sama netroufnu - třeba raw zákusek, nebo "zdravé" sušenky bez cukru, mouky atď..tak to koupím. Je to drahé a zbankrotovat kvůli tomu nehodlám, takže nabídnu jenom málo! A výsledek? Opravdu je to potěší, očička se rozsvítí, zazní vděk i pochvala. Ale jsou i takoví, kterým se nezavděčím ničím a nijak. U těch to čas od času zkouším jestli si vezmou, a když ne a ne a ne, tak pak jim už nenabídnu nic a i se vnitřně naštvu, páč v naší zeměpisné šířce je to neslušnost.

Tak nevím, ale mým vnoučatům má jídla velmi chutnají a sami si někdy pro mně přijdou abych jim uvařila to či ono, že mamka to tak neumí. Že by to bylo tím, že jsem vyučená kuchařka a vařila jsem pro všechny věkové skupiny a jednu dobu byla i dietní kuchařka?

Nedědí se jen geny,ale i stravovací návyky. Dnes už ovšem díky osvětě mladí požadují vše tzv.zdravé. Ani je nenapadne, že pizzy, hamburgery, coca koly...které většina z nich miluje... jsou horší než poctivější jídlo u babičky. Kolikrát ho jedí? Jíst u babiček je vzpomínka na celý život...je to duchovní zážitek