Babiččino jídlo vnoučatům nechutná. Stravovací návyky patří nyní k největším rozdílům mezi generacemi

Moje babička také vařila jinak než moje matka, ale jako děti jsme si nedovolily nic odmítnout.

Snažím se vnoučatům, co se týká jídla trochu přizpůsobit, vím, co jedí doma. Ale občas jim uvařím i něco jiného, co si myslím, že je dobré a vhodné. Když sedí u stolu s dědou, nevymýšlejí si a jedí, co dostanou.

Ano, mladí si dnes velmi hlídají jídelníček... Špagety s kečupem, hranolky s kečupem, pizza Margherita, burger. A jsou pevně přesvědčeni, že to všechno roste hotové už v krabicích, kdesi ve skleníkové továrně... Jen to utrhnou a naloží do dodávky, která jim to dvacet minut po objednání v mobilní aplikaci, vyvrhne před domem. :-)

Myslím, že se s tím budeme muset smířit.Reklama "jako od babičky" už aktuální není.Moji vnuci sice na návštěvě všechno spořádají, ale neodpustí si "no jo, babiččina klasika!". Jsou zvyklí na jinou stravu a je pravda,že pečlivě zkoumají, co do jídla dávám-kdepak masox, margarín apod.To už když tak musím propašovat tajně.Já se prostě zeptám,co by asi tak chtěli a buď to bude nebo ne.Ale protože přijdou na oběd jen občas,tak si to kuře na paprice, kynuté borůvkové knedlíky nebo svíčkovou dají rádi.Ale stejně nejčastěji chtějí lasagne!

Řídím se příslovím: "Doma jez co máš, jinde co ti dají". A pokud si někdo vymýšlí, je to jeho problém. Může se stát, že nedostane nic. A vůbec mě to nebude líto...

Se stravováním svých 5 vnoučat zatím nemám problém. Zblajznou všechno, co uvařím...snažím se držet rozumné střední cesty - nic nepřehánět, ani údajně "zdravou" výživu, ani tu "nezdravou". Čili zeleninu, mléčné výrobky rozhodně ano a stravu přiměřenou pokaždé věku dítěte. Kdysi jsem pracovala ve výzkumném ústavu, kde se kontrolovala jakost potravin. A tak vím své...a držím se stále zásady mého bývalého ředitele: nepodléhat módním trendům, ale ode všeho jíst trochu. Nikdy se nesoustřeďovat jen na pár potravin. Člověk je odjakživa " všežravec" :-)) Pokud dítěti něco nechutná, nevnucuji, ale ani se neurážím.

On je rozdíl mezi "mě to nechutná" a "babička si bere jako osobní útok, když někdo něco nesní (nebo nesmí), protože celou svou osobnost založila na chvále ostatních, že je skvělá kuchařka". Po žlučníkovém záchvatu jsme doma prostě museli přesedlat na zdravější a lehčí stravu, navíc mám ze zdravotních důvodů dietu bez pšenice. Že si babička moje "promiň, ale já tohle nemůžu, prosím nic nepeč, pojď si se mnou radši vypít kafe" vyloží jako osobní útok není moje chyba. Můj bratranec byl odmalička alergický na buráky a stejně si tu čokoládu s nimi musel od příbuzných vzít, aby se někdo náhodou necítil ukřivděně. K prarodičům přece nechodím kvůli jídlu, ale kvůli tomu, abych se s nimi viděla. Pokud se chutě (a potřeby) prarodičů a vnoučat neshodují, tak nevidím důvod, proč se nedomluvit, že přece návštěva nemusí být podmíněná obědem.

On ten problém je asi někde jinde. Mám vnoučata a rádi si u mne dají, co doma mamina nedělá. Nejstarší vnučka si v poslední době začala vymýšlet, že tohle nebo ono není zdravé. Domluvily jsme se, ať doma jí co má a jinde, co jí dají. A pokud to opravdu nerada, pak jíst nemusí. Bez vysvětlování a bez mého nucení a pocitu křivdy. Pokud jí stačí domácí chleba nebo housky, něco se tu vždycky najde, s trochou másla. Přece za mnou nechodí se najíst, ale popovídat si, zahrát nějakou hru, něco vyrobit rukama.

Já vidím spíš problém v tom, že vnoučata vůbec neznají některá jídla, protože doma se vaří "zdravě". Bezlepková dieta je úplně zbytečná pro zdravého člověka, skleníková zelenina, která procestovala půlku světa je taky terno, no je toho víc. Třeba moje vnučky odmítly hrášek ze zahrádky s tím, že si ho přece koupí v obchodě... Například "kouzlo" masoxu jsem objevila před pár lety, nikdy jme ho doma nepoužívali a já ho, po jedné zkušenosti, taky nepoužívám. No a pokud se dětem a vnoučatům nelíbí, co babičky vaří, tak je přece nikdo nenutí, aby se k nim chodili vykrmovat, že?

S tím nemůžu souhlasit. Mám pět vnuků a všichni mají rádi moji stravu. Dnes si poručil vnouček žemlovku a čočkovou polévku. Milují moje palačinky se špenátem, kynuté sladké knedlíky, omáčky.... Jsem zvyklá, že vracejí vymetené talíře a ještě si přidávají. Bujón jsem za celou svoji kuchařskou kariéru ještě nekoupila. Mám ráda směsi koření, které se používají ve francouzské kuchyni nebo čubricu.