Turistika je nový životní styl, po horách chodí všechny generace

No, koronavirus zasadil turistice nepěknou ránu..... Nejenom známé a profláknuté cíle jsou teď plné "takyturistů", kteří tam stojí fronty. Už i na méně známých místech pochodují průvody výletníků ve špatně zvolených botách, kteří neznají své možnosti, neumí číst v mapě, netuší jak se na pěším tempu projevuje převýšení nebo skalnatý terén, nemají sebou ani tatranku natož vodu, v ruce jen telefon na selfíčka a žádný batůžek. Před pár dny jsem takové neštěstí potkal na Doubravě. Snažil jsem se, bez ztráty květinky, přejít šikmou mokrou plotnu nad řekou, vzepřený o řetěz, který je tam příhodně pro tento účel zakotven. V polovině plotny se mi zkraje na řetěz pověsil nějaký hroch v sandálkách, zalomcoval s tím, já za řetězem letěl ke skále, nohy podjely a už jsem se válel. Ani jsem nestačil zařvat co si něm myslím. Tomu mamlasovi to ani nedošlo. Ještě, že manželka to místo přešla přede mnou, mohlo to dopadnout moc zle. Sodoma Gomora, tahle tuzemská invaze rekreantů... :-)

Dobrý den. Tvrdit že chození po horách je nový životní styl je hloupost.To je vliv COVIDU 19. Češi nejeli kvuli pandemii na dovolenou do zahraničí tak okupuji v Česku památky a lozí po horách.At se někdo podívá na hory po takovém nájezdu rádoby turistu.Až pandemie pomine na horách budou jenom skalní turisté.

Chodím každý den, tak do deseti kilometrů, ale kopce nemůžu, nemám dech". Ale mám kolegu, o maličko staršího, osdesátníka, tak chodíme a povídáme. Já taky jezdím na kole, ale to pokecání"by mi chybělo, tak raději chodím.

Je to skvělé, obohatit se chozenim a procházením známých i neznámých míst a udělat mnoho pro své zdravi. Kdo nema barák a zahradu má na tyto aktivity více času. Když mi to vyjde jdu s nadšením na nějaký ten menší výšlap

V důchodu dělám to, na co jsem celý život neměla čas - chodím. Chodím raději na místa turisticky příliš neobjevená. Nerada se na jednom místě tísním s davem. Právě minulý týden jsem měla nápad podívat se k Mumlavským vodopádům. Ale když jsem viděla harrachovskou promenádu a dav mířící k vodopádům, vzali jsme zpátečku a vyšli si k vodopádům na Černé Desné. Bylo tam krásně a nikde nikdo. Psst ... nikomu to raději neříkejte :)

Od útlého dětství jsem s rodiči hodně chodila a dokud jsem si neporanila nohu, využila jsem každé příležitosti k pěším výletům. Teď chodím také, ale už to není ono. Až to nepůjde vůbec, budu mít na co vzpomínat. :-)

Moji rodiče nešli ani na procházku, natož aby provozovali turistiku. Měla jsem ale štěstí, můj manžel se pohyboval moc rád, procházky v přírodě nikdy neodmítnul. A když jsem zůstala sama, postaral se o mne syn. Ukázal mi Alpy a já se zamilovala. Po 9 letech už musím trochu zvolnit, ale pokud budu chodit, chci alespoň 1x v roce do sebe načerpat tu krásu přírody. V zimě mi musí stačit fotografie a těšení se na další výlet do hor.