Foto: autorka

Odpoledne na Vysočině

5. 8. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 5.8.2020 22:54

Ráda jsem se sTebou prošla.

Soňa Prachfeldová 5.8.2020 19:39

Krásná příroda, fotky to bezvadně dokumentují

Naděžda Špásová 5.8.2020 18:24

Věrko, na Vysočinu jsme asi 13 let jezdili na ranč. Bylo to za Žďárem n/S a moc se nám tam líbilo, taky jsme to tam měli všichni rádi. Máš krásné fotky. :-)

Martina Růžičková 5.8.2020 17:51

Věro, pořídila jsi na tom výletě spoustu hezkých fotek :-).

Věra Ježková 5.8.2020 17:36

Děkuji vám. :-) Františku, na/v Kameni jsme byli, včetně muzea motocyklů.

Jan Zelenka 5.8.2020 17:21

Bohužel neznám tento kout naší moc pěkné země. Krásně jsi přiblížila venkovskou idylku i kus příjemné přírody, která láká k procházce. .

Marie Novotná 5.8.2020 17:17

Do Pelhřimova jezdím za sestřenicí.Hezké procházka.

Dana Puchalská 5.8.2020 17:12

Parádní fotografie vyloženě zvou k procházce.... Ano, Vysočina má svoje kouzlo.

František Matoušek 5.8.2020 16:44

Díky za pozvání na procházku. Jako vždy mě nezklamala a nezklamaly ani krásné fotky. Také znám jeden krásný kout na Vysočině - obec Kámen se známým hradem a okolí.

Jitka Hašková 5.8.2020 14:53

Věro, díky za procházku krásnou vesničkou na Vysočině.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá