Jak jsem se seznámila s vodou

Jsem na tom velmi podobně ...

Maruško, přesně vím, co ve vodě cítíte. Taky toho moc nenaplavu. Když jsem byla malá, rybník byl od nás daleko a rodiče s námi k vodě nechodili. Ani ve škole nebyl kurz plavání. A když jsem povyrostla a chodili jsme s kamarády k rybníku sami, tak mě jednou " ti dobří kamarádi" trochu z legrace topili, protože věděli, že moc plavat neumím, a tím mé plavání skončilo. A to jsem, prosím, Ryba.

Voda je energie, děti na plavání přijdou sami, nesmí se nutit, pak se bojí, moc hezké povídání.

Já to mám opačně - moc daleko neuplavu, ale skákat do vody po hlavě mě vždycky bavilo.

Voda je krásná. Plavu moc a moc ráda. To je moje. Vyrostla jsem u Vltavy.... :-) :-)

Plavu od tří let jako ryba, vyrostla jsem u řeky Sázavy a plavat jsme uměli všichni, když jsem později v rámci tělocviku chodila se školou na plavecký kurz, byl pro mne už zbytečný. Ale pravda je, že vodu v uších taky nesnáším, jsem schopna "utopit se " pod sprchou :-)

Nenapadlo mě, že hodně lidí je na tom podobně jako já. Umím plavat, ale ve vodě se rozhodně necítím jako ryba, ale jako Rak. Žádná velká voda! :-) Po hlavě jsem skočila do bazénu jen jednou, a to když na výšce hrozilo, že nedostanu zápočet, když to neudělám. Učila jsem se plavat na přehradě, ale sama bych si na to rozhodně netroufla. Máte můj obdiv.

Mám to obdobné. Jeden známý rodičů se mě jako malou rozhodl naučit plavat tím, že mě strčil do bazénu. Místo toho, abych se vynořila a začala plavat "čubičku", jak předpokládal, zůstala jsem u dna. Hezky rychle pro mě musel skočit. Naučila jsem se plavat postupně sama asi ve 12 letech, kdy už jsem se hodně styděla za kruh. Dodnes ale nesnáším hlavu pod vodou a ve vodě neriskuji.

Mám to přesně tak. Něco úplavu, ale hlavu bych pod vodu nestrčila, navíc na stará kolena mám fóbii z hloubky. Nikdy jsem nejezdila na vodu, nemám ráda čluny, ale moře miluju. :-)

Maruško, musím říct, že se chápavě usmívám. Mám totiž od dětství stejný problém. Prapůvod zřejmě bude v tom, že jsem se jako mrňous překlopila na koupališti s kruhem a zůstala chvíli hlavou dolů. O několik let později mě zase jedna holka strčila na koupališti nečekaně ze břehu do vody, kde už jsem nestačila. Plavat jsem se normálně naučila, ale hlavu pod vodu ani náhodou, zatímco moje sestra skákala šipkou po hlavě s kluky v Týně do šlajsny.