Ty jsi celá máma. Kdy se ženy začnou podobat svým matkám?

když se Vaš manželka začne podobat tchyni, to je konec

Ano podobám se mamce, povahově a co starnu i vzhledově. A tak zřejmě občas jdu na nervy svým potomkům, jako šla maminka mě. Geny se nezapřou :-)

Díky moc za velmi zajímavý článek.

Svoji matku asi neumím objektivně posoudit jako člověka. Pouze asi jako dceru, matku a babičku. V pomyslné maturitě by u mě asi takříkajíc rupla. K blízkým příbuzným podle mě nebyla vstřícná a srdečná, nebyla empatická a neuměla být objektivní. Nedovedla oplatit dobro, dovedla být lhostejná k potřebám druhých. K někomu dokázala být přehnaně kritická, druhý jí mohl skákat po hlavě, aniž by dala najevo, že jí to vadí. Byla soustředěna jedním směrem. Zatvrzele odmítala některé věci,a nešlo o extra super moderní novinky. Řekla s tím bych se nenaučila a mé rozčilovalo, že to ani nezkusila. Uminutě dokázala trvat na svém a to i v případě, že odlišný názor měli všichni kolem, kteří měli i nakonec pravdu. Tak ani jí nikdo nic dobrého asi moc neoplatil a ti vyvolení,pro které by se rozdala, to brali asi spíš jako samozřejmost. A uměli jen brát. Když něco potřebovala ona sama...to se nečekala....kdyby mi děti řekly, že jsem.jako ona....tak by me to mrzelo. Já jsem k lidem empatická. Když můžu, pomůžu a umím dát svým dětem najevo cit. Nikdy bych jim nevynadala za to, že někomu nezištně pomohly. Moje matka nikdy neměla potuchy o tom, co je důslednost. Každý kdo ji chtěl doběhnout, ji doběhl. Mockrát se jí neplatilo, že nedovedla být trochu taktická. Klidně řekla něco člověku na plnou pusu, i když to nebylo vhodné a ani to kolikrát nebyla pravda. Přišla mi lhostejná k těm,kdo ji potřebovali a zbytečně posluhovala těm, kdo ji využívali.....jsem po jejích rodičích.....byli úplně jiní, měla jsem je moc ráda a pořád na ně vzpomínám.

Jsem své mamince hodně podobná jak fyzicky, tak i povahově a jsem ráda.

Celá máma nejsem. Jsem ráda, že jsem nepřevzala některé její chování. Podobu bych brala, byla moc hezká.

Zajímavý článek ......něco nám rodiče předali, a je potřeba si uvědomit co je dobré a čemu se vyvarovat....

Vypadám sice jako tatínkova maminka, tedy moje babička Karla, ale moje vnitřní nastavení neumím ztotožnit s žádným členem mé rodiny.

Já jsem podobou a vším ostatním na otce, naštěstí.

Asi jsem výjimka, ale mně maminčiny názory nevadily, náš vztah byl spíš kamarádský než rodičovský. Zároveň si stále víc uvědomuji, že se spíš podobám tatínkovi, a to povahou i zjevem. Tady bych radši brala podobu maminky.