Foto: https://pixabay.com/cs/images/search/budapešt/?pagi=2

O xenofobii s úsměvem XII: Maďaři

11. 6. 2020

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 16.6.2020 07:38

Už jsem psala v první části, že Maďaři jsou mi sympatičtí, blíže je neznám, jen z dovolené.

Martina Růžičková 16.6.2020 07:16

Zajímavé čtení o dalším z národů. Byla jsem v Maďarsku jen jako dítě, jak už tu dříve napsala Věra. Babička pocházela z maďarsky mluvící rodiny na východě Slovenska. V roce 1938 museli s dědou, protože byl Čech, Slovensko opustit. V Praze pak již mluvila jen česky. Mrzelo mě, že jsem se od ní nenaučila maďarsky.

František Matoušek 13.6.2020 16:12

Díky.Rád se poučím. Překvapila mě hlavně to množství pojmenování pro příbuzenské vztahy. Jinak o Maďarech, spíše tedy o Maďarkách, vím své. Znám je trochu ze svého pobytu v Bratislavě.

Věra Ježková 12.6.2020 20:44

Děkuji vám. O Maďarech nic nevím. Ta závist mě taky zaujala. A pak ta pojmenování pro příbuzenské vztahy. Já se sotva vyznám v českých. Rovněž si myslím, že autoři to s kritikou do vlastních řad trochu přehnali.

Jitka Hašková 12.6.2020 13:26

je to zajímavé. Že by v Maďarsku byla větší závist než v Čechách?

Naděžda Špásová 12.6.2020 11:05

Maďarsky bych se nikdy nenaučila. S námi mají společnou tu závist, inu nemají k nám daleko. Hlavně k našim tmavším spoluobčanům, tam moc rozdíly nevidím. :-)

Jana Šenbergerová 11.6.2020 22:51

Je-li to tak jen z poloviny, určitě bych tam nechtěla žít, a to ani jako Maďarka. :-)

Eva Mužíková 11.6.2020 18:07

Pozorně jsem přečetla.

Jan Zelenka 11.6.2020 15:18

Už v ohlase na předešlý článek jsem psal, že Maďary neznám, ani jejich mentalitu. Beru tedy to, co zde Věrka uvádí. Ale mám takový dojem, že ti dva pánové, co knihu psali, příliš vřelý vztah k vlastními národu nemají.

Hana Nováková 11.6.2020 12:13

Věrko, hezký článek, ráda se seznámím s tím, jak to jinde chodí. Díky moc

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková