Krizi zvládáme, nepodceňujte nás, hlásí čeští senioři

Dano, proč tolik jedovatosti ve vaší odpovědi Soně? Když mi švadelna špatně ušije šaty, také vidím, že mi nesedí a nemusím umět šít. My si všímáme, že péče o nemohoucí seniory pokulhává a místy dokonce selhává. Nedávná kauza Slunečnice, nedostatek ochranných pomůcek v ústavech soc. péče z počátku epidemie, nynější nemocnost seniorů i ošetřovatelského personálu v ústavech, titulky na různých webech, že pražské nemocnice odmítají přijímat nemocné seniory k hospitalizaci - to se vám zdá v pořádku? Není důvod, abychom my starší drželi "hubu" a krok, byli s tím spokojeni a nesměli (či neměli odvahu) se k tomu vyjádřit. Od navržení změn jsou tu odborníci. Ti dokáží popsat, proč se tak děje a navrhnout nápravu.

Paní Prachfeldová a jaký je vyhovující systém, navrhněte krajům a vládě jiný typ péče.

Milý článek, nehrozí se naši senioři, mají své zájmy, aktivity. Tato pandemie ukazuje velké nedostatky , týkající se seniorů, umístěných v DD, kteří jsou plně odkázáni na zdravotní péči a nejvíce se jich vše dotklo. Stát i kraje, velké obce by měly s tímhle pracovat a vybudovat jiný typ péče o seniory, aby mohli pohodlně a bez stresu žít až do konce svých dnů v klidu svého domova. Přebudovat tenhle nevyhovující systém sociální péče.

Pravdivý článek už mě omrzelo číst zprávy typu "A oni ti senioři opravdu vědí co je to Skype?"

Děkuji za milý článek.

Z karanténních opatření nejsem nijak nadšený a izolace mi vadí, ale prožil jsem v životě daleko horší chvíle, než je nějaký virus a zvládl jsem je. Pokud člověk takové trable, ať už životní, nebo tyto zdravotní přežije a nezhroutí se z nich, tak ho to paradoxně spíš posílí a pomůže mu srovnat si třeba jinak životní hodnoty. Důležité je mít rodinu, přátele a víru v lepší budoucnost. To přeji všem íčkařům. I když nás nečekají po uvolnění zrovna ty nejlepší časy.

Článek se mi líbí, senioři tuto dobu zvládají celkem dobře. Nesmí ale celý den sledovat zprávy. I já jsem v této době zpomalila, v klidu pracují na své zahrádce, pozoruji ji každý den, co vyřadilo, rozkvetlo. Jdu se projít do lesa, nebo projet na kole mimo lidí. Jen při nákupech jsem rychlá.

Libuško, děkuju. Jistěže to nemusí znamenat, že to nezvládám. Jenže já mám z toho tady pořád dojem, že ostatní: a) buď nežijí sami; b) nebo žijí sami, aniž by měli partnera, a ten jim tedy nechybí; c) nebo mají aspoň pejska nebo kočičku; d) nebo zahrádku; e) nebo možnost jít do přírody bez roušky. Já jsem neměla nic z toho. Navíc mám zkušenost s depresí.

Věrko, to, že si postěžuješ, přece neznamená, že to nezvládáš :-) Pobrbláme si občas všichni - a je hned líp :-)

Asi jsem divná, že jsem si stěžovala. Celý život žiji sama a sama být umím; dokonce jsem sama ráda. Jenže vždy jsem měla možnost kdykoli navštívit svého partnera, přítele. Teď ne. Proto jsem si připadala opuštěná. Za celou dobu jsem se nedostala ze svého bytu dál než kilometr. Mám dobrý pocit z toho, jak jsem celé období zvládla. Nepanikařila jsem, byla jsem aktivní, co se do mě vešlo.