Ilustrační foto: ingimage.com

Babička 21. století. Jaká je ta ideální?

14. 4. 2017

Pro některé ženy je slovo babička to nejkrásnější oslovení, pro jiné znamená pohromu - jasné znamení toho, že zestárly. Jisté je jedno: označení babička nyní vyjadřuje něco úplně jiného než před padesáti lety.

babička prarodiče vnoučata

Autor: Redakce i60

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Novotná 17.7.2014 22:02

Babičkou jsem už 18 let a mám celkem 5 vnoučat.Nejsou daleko.Ale snažíme se si nezevšednět.Můžeme se vidět denně několikrát,ale někdy se nevidíme celý týden i déle.A to pak použijeme vynález doby -PC a výhody jako je facebook nebo skype.Naučili mě to a jsem moc ráda ,protože je to úžasná věc.Víme o sobě a kdykoliv si vzájemně vypomůžeme.

Milada Salajková 17.7.2014 18:27

Mám šest vnoučat a čekáme sedmé. Mám jednu pravnučku, ta žije na Slovensku, v říjnu přibude další miminko. Když mě potřebují, tak sednu na vlak a jedu. Jsem tu pro ně a oni pro mě, to už několikrát dokázali. Jsem ráda, že je mám.

Jana Šenbergerová 5.5.2013 18:38

Moje vnoučata bydlí daleko, proto jim ráda věnuji větší část prázdnin, kterou si spolu moc užíváme. Během školního roku občas navštívím já je, nebo ona mě, mají-li nějaké delší volno. Jsme spolu rádi, ale rostou rychle a brzy mě už nebudou potřebovat. Potřebuji-li pomoc já, dcera i zeť mi vždy podají pomocnou ruku, ale jinak ctíme svůj prostor a svou svobodu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Když vnouče nekomunikuje. Ne, není to chyba prarodičů

Těšíte se, až přijedou vnoučata. Jenže najednou se chovají jinak než dříve. Nemazlí se, nesmějí se. Mlčí. Zdá se, jako by je návštěva vůbec nebavila a raději byli jinde.

Vratislava Hofmanová, redakce

Nebudu u babičky! Co dělat, když vnoučata nechtějí k prarodičům

Děda je moc přísný. Nudím se tam. Já chci být s kamarádkami… Léto není jen období odpočinku, v mnoha rodinách jde především o řešení problému, kam umístit děti. Ochota prarodičů je v tomto směru vítána. Jenže někdy ji děti zhatí.

Vratislava Hofmanová, redakce

Jak mě děda naštval

Můj děda byl mistr kolářský a kapelník. Ve vesnici byl, jak se dnes říká, celebritou. Jdeme spolu vsí a každý, kterého potkáme uctivě zdraví: „Dobrý den mistře“. Se svou dechovkou hrál na zábavách, karnevalech, na pohřbech i v kostele. Dokonce i v televizi byl.

Jindřich Berka

Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy

Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko, tedy náš vnuk, je od malička pěkně rozmazlený. Vlastně to začalo hned po jeho narození. Pořád byl v takové sedačce a někdo ho musel houpat. Neustále, bez přestání, až do jednoho roku.

Redakce

GLOSA: O Zoubkové víle

Už jste někdy slyšeli o Zoubkové víle? Neslyšeli? Je to tak, když vypadne lidskému mláďátku první mléčný zoubek, ono si ho schová pod polštář a ráno se podívá, co mu zoubková víla nadělí. Našemu prvňáčkovi vypadl první zoubek, a tak si ho s nadšením schoval pod polštář.

Soňa Prachfeldová