O xenofobii s úsměvem VIII: Francouzi

Díky za seznámení s další kapitolou a pohledem jejích autorů na další národ.

Omlouvám se, napsal jsem to neobratně. Šlo mi o to, že mnozí Bretonci se pokládají napřed za Bretonce a pak teprve za Francouze (viz historii připojení Bretaně k Francii) a jsou na svůj jazyk hrdí. V minulosti byl potlačován ve prospěch francouzštiny, i když teď už je to lepší.

Pane Kolíne, svoji připomínku byste měl adresovat autorům knížky, z nichž jeden je Francouz. Já jsem z ní jen vypisovala. (Viz konec textu.) Jendo, děkuju.

V článku není ani slovo o tom, že by bretonština byla dialektem francouzštiny. Do Francie přišla v době velkého stěhování národů v pátém a šestém století a jako jazyk patří do skupiny jazyků keltských. Dnes s ní hovoří jen nemnoho západobretaňských oblastí.

S tou bretonštinou bych byl opatrný. Není to dialekt francouzštiny a Bretonci jsou na něj hrdí.

Moc zajímavé :-)

Taky jsem se těšila na šarm. Nevadí i tak je každý díl velice zajímavý.

Děkuji vám. V tomto textu se mi líbí ochrana jazyka. Ivanko, šarm už nebude. Francouzi už nebudou. Chtěla jsem ti dopsat šarm sem, ale to slovo jsem v knížce nenašla. Zuzko, Ch. P. mě svou „roztomilou“ češtinou taky štve, i když mi je sympatická. Jendo, s větší či menší mírou nadsázky jsou psány všechny knížky. Jinak by to asi nebyl humor. V květnu budou Italové.

V NATO jsou jednacími rovnocennými jazyky angličtina a francouzština. Tak to bylo i se simultánním tlumočením při jednání Archivního výboru NATO. Ostatní jazyky měly smůlu. Zažila jsem francouzskou archivářku, která, i když s akcentem, mluvila výborně anglicky. Ale jinak už nikoho a celkově tedy nemohu jazykové vlohy Francouzů hodnotit. Že Chantal Poullain neumí dobře česky ani po víc než 30 letech, tam je to asi součástí image. :-D

Už jsem psal, že Francii jsme na svých středomořských cestách vynechávali. Ale spíš proto, že byla pro nás drahá. Hodnocení Francouzů je psáno s notnou mírou nadsázky, ale osobně je neznám. Jen obdivuji jejich umění a literaturu. V odstavci o jazyku je asi dost pravdy. Když jsme procházeli kdysi oceánografickým muzeem v Monaku, všechny popisky byly pouze francouzské. Už tehdy bylo běžné, že v těchto velkých muzeích byly popisky vícejazyčné. Ale Francouzi si zřejmě mysleli, že francouzsky musí přece znát celý svět. Oba díly jsou pěkné, Věrko.