Co můžeš udělati dnes...

Byla jsem velmi vytížené dítě. Měla jsem tolik aktivit, jako třeba piáno, balet, gymnastiku, němčinu a další. Takže jsem po hřbitovu ani nevzdechla. Navíc jsem našla v knihovně knížku o J.K. Tylovi, kde byl hrob vyfocen. Tak jsem se nijak nevzrušovala v domnění, že to pak zvládnu levou zadní. Večer před odevzdáním úkolu jsem usedla a jala jsem se popisovat hrob. Ovšem na černobílé fotografii nevalné kvality toho moc k popisování vidět nebylo, i začala jsem si zoufat a svěřila se matce. Po dlouhém projevu o mé neschopnosti, nezodpovědnosti, lemplovsví a dalších hroznostech, zavolala matka své kamarádce Mileně a vyzbrojeny baterkami a psacími potřebami vyrazily spolu na hřbitov. Ten byl samozřejmě v této pozdní hodině už zamčený. Několikrát obešly hřbitovní zeď, až vzbudily pozornost příslušníka VB (pro mladší ročníky - policista). Matka s Milenou se mu svěřily a on, neboť měl doma také dva puberťáky, ochotně pomohl vyhledat nejvhodnější místo k přelezení zdi.

Popis i s náčrtama zvládly asi za hodinu a tou samou cestou se vracely zpět. Kousek odtud byla nálevna a ve chvíli, kdy se nad zdí objevily dvě hlavy, jal se jakýsi opilec pod nimi ulevovat svému měchýři. Když se jejich pohledy střetly, tak bylo chvilku ticho, pak všichni tři zařvali, matka s Milenou zmizely za zdí a smály se a nešlo to zastavit. Osud opilcův není znám, neboť když obě dámy přelezly zeď, nikdo tam nestál. Jen smáčená zeď svědčila o něčí přítomnosti.

Slohovou úlohu jsem brzy ráno napsala, nebyla to velká práce, neboť materiálu jsem měla dost. Ale od té doby neodkládám nic na zítra.